Skalními hrádky Labských pískovců 2016 – 34. ročník

Víkend od 12. do 14. srpna 2016 patřil v Krásné Lípě a okolí již 34. ročníku dálkových pochodů Skalními hrádky Labských pískovců.

Z úcty k práci krásnolipských turistů, kteří tuhle monstrakci zajišťují, jsem před pár lety začal chodit a pokračoval jsem v tom i letos. A z neúcty k sobě jsem se tentokrát rozhodl, že když už jsem si zopakoval krátkou trať, tak tentokrát zkusím její dvojnásobek.

Tudíž jsem v sobotu 13. srpna 2016 odstartoval na trať 25 km a s odstupem musím konstatovat, že fakt nemládnu a fakt jsem se silně přecenil. Trasa vedla většinou mně již známými místy, ale pokud mohu soudit, opět jinak než minulé roky, a navíc v pořadí a skladbě, jak jednotlivá místa neznám. A našly se i úseky, kde jsem byl prvně v životě.

První část tradiční – z Krásné Lípy na Krásný Buk. Cestou míjím kontrolní stanoviště jedné z letošních novinek, trasy pro rodiny s dětmi. Od první kontroly přes hrad na Sněžnou, kde musím přiznat, že jsem několikrát váhal, kterou odbočkou vlastně jít. Ještě že jsem už vybaven na cesty moderní technikou s mapou, jinak bych asi bloudil. I když se mi zdá, že červená je v tomhle úseku přeznačená a vede souběžně s Köglerovkou a ne tak, jak je na mapě. Výstup na Vlčí horu, k rozhledně. Ještě že jsem si tu bundu nechal v autě, sice není žádné vedro, ale už jsem mokrý. Ještě že je tenhle výstup na začátku.

Dál do Brtníků přes místní křížovou cestu. Obrázky ze zastavení jsou pryč, a cosi dole u vstupu, co snad bývalo původním místem Getsemanské zahrady, je rozkopáno. Další překvapení čeká v obci – z rohu garáže u místní hasičské stanice zmizel zazděný sloup, září tu nové cihly!

Z Brtníků ledopádovou cestou kolem bývalého zámečku Šternberk k Brtnickému hrádku. Sestup dolů k Turistickému mostu a směr Zadní Doubice. Začíná to být nějaké dlouhé… A tady zaváhám, poprvé a naposledy. Slovní popis mne totiž posílá po cyklostezce k rozcestí pod Medvědicí. Ani slovo o tom, že tudy kolem Vlčí desky souběžně vede modrá, a žádné rozcestí toho jména v mapě není k nalezení, stejně jako další orientační bod, Čerstvý důl, kde se má odbočit na vlastní značení.

Pochoduji tedy dost dlouhou dobu v nejistotě, stoupám a stoupám a doufám, že se nebudu muset odněkud vracet. Cyklostezka se před Hadím pramenem od modré odpojuje a já pochoduji pořád dál. Naštěstí přesně v místě, kde mé obavy dostoupí vrcholu, na křížení se zelenou turistickou značkou, čeká jasné a přehledné značení šipkami. Takže vzhůru dolů k rozcestí Pod Praporkem. Ale ouha – sestup promáčeným lesem je skoro horší, než nedávná návštěva Božídarského rašeliniště. Chvílemi opravdu není kam uhnout a bořím se na cestě po kotníky do bahna a vlhka.

Poslední úsek, a já se začínám proklínat. Schůdky a pěšinky nahoru dolů kolem Kyjovského hrádku ze mne ždímají poslední zbytky sil. Kontrola nikde, původní časový předpoklad v háji, tohle přece nemůže být jen 25 kilometrů, začínají se mi cukat lýtka a dostávám křeče i do nártů. Ještě překonat poslední úsek z Kyjova přes pastviny na Kamennou Horku a pak zpět do Krásné Lípy. Nohy už zvedám jen mechanicky a modlím se, abych někde neupadl.

Konečně v cíli. Prý vypadám hůř než po jakékoli tůře s Jiřím Rakem, což bude asi fakt. Honem do auta a směr další akce… Tak za rok tedy zas!