Michal Prokop oslavil v loketském amfiteátru na břehu řeky Ohře sedmdesátku ve velké pohodě. Zahrál si s dlouholetými spoluhráči, připojily se kapely o generaci (a víc) mladší a nadělil si křest elpíčka Město Er i nové uvedení tohoto díla s karlovarskou filharmonií. Takhle by chtěl narozky slavit každej.
Pátek 12/8/2016 byl věnován strým pákám, starým psům a starým peckám. V kavárně na náměstí jsem byl svědkem snahy vysvětlit mladičkému a pozorně naslouchajícímu číšníkovi, o co že to vlastně půjde. Evangelizátoři to zkoušeli všelijak, ale dočkali se jenom nechápavého úsměvu. Chlapec byl slušně vychovaný, ale nezabral na žádný z argumentů, proč by si měl zkusit tuhle hudbu poslechnout.
Posluchači, kteří v nepříliš příznivém počasí dorazili do hlediště, ale netápali. Většina z nich by úplně v pohodě mohla odzpívat všechny písně, které se hrály.
Mejdan začal Karel Kahovec, pokračoval Roman Dragoun s projektem T4 a Michal Prokop s triem. Nakonec vystoupil Progres 2. Bohužel se ze zdravotních důvodů nedostavily dvě legendy (také sedmdesátníci), které na programu původně byly, ale tak to prostě v tomhle věku chodí. Na Mariana Vargu a Radima Hladíka si prostě musíme počka na další koncert.
V sobotu potom nastoupili vlastně mlaďasové. Po poledni začal svižně Jananas, pokračoval Electric Lady (Tereza Hrubanová, jediná česká firemní kytaristka značky Fender) a Zrní.
Podvečerní blok zahájil skvělým setem Robert Křesťan s Druhou Trávou (ano, bigbít se dá hrát i na banjo!) a potom se na pódium vrátil Michal Prokop s celým Framusem. Tohle hraní předcházelo té pověstné třešničce na dortu: nejprve novému uvedení Města Er (společne s karlovarskou filharmonií) a posléze křtu původní nahrávky, která znovu vychází i na asfaltových deskách.
Soustředěný výkon všech hudebníků natočila Česká televize, takže snad existuje naděje, že bude někdy k vidění i v bedně.
Zdálo by se, že tím si dramaturg festivalu vystřílel všechen prach, ale ne. Na pódium nastoupil brněnský B – Side Band s Vojtou Dykem a s nimi čirá radost z hudby. Ne tedy, že by to před tím nebylo radostné.
Skvělá kapela a Dyk jako čistý entertainer si vodil publikum na špagátku jako pudlíka.
Chce to odvahu nastoupit po téhle šou, ale Tata Bojs jsou protřelí harcovníci a sami dobře vědí, že není malých rockandrolí, takže to napálili hned od začátku a vydrželi s energií až do úplného konce nejen koncertu, ale i celého festivalu.
Ztráty se nekonaly (i kolegyně Aja Dvořáčková s baterkou dohledala paměťovou kartu s šedesáti procenty nafoceného materiálu)) a bylo to krásný.
Prostředí loketského amfieteátru je příjemné, diváci byli naladěni stejně, jako pořád ve formě hrající muzikanti.
