Je půl jedenácté večer a já stojím před mikulášovickým kostelem. Je to asi deset minut, co v mikulášovickém Klubu dohrála kapela KATAPULT. Přemýšlím co jsem to viděla a co o tom napsat, ale nic hezkého mě nenapadá.
Celou dobu hraní se mi nedařilo přistoupit na tu hru. Poctivě nacvičená šou vzor 1977 zaváněla parodií sebe sama. My budeme dělat, že nás baví takhle hrát a vy budete dělat, že se vám to líbí. Tohle tam obdivovala nadšená horda fanoušků, byli na koncertě poprvé po třiceti letech? Hledají své mládí?
Celé dvě hodiny, co Katapult řádil, zpíval, tancoval podle nacvičené choreografie, dělal pošklebky, já trpěla. Bylo to nepřirozené, jednoduše secvičené jako na spartakiádě, místy trapné.
A třeštičkou na dortu byl skok čtyřiašedesátiletého (!) letého rockera Oldy Říhy mezi dav malých vykulených dětí a dospívajích slečen.
Sami vidíte, že píšu o něčem a fotky jsou o něčem jiném. Nadšený dav znal jejich texty nazpaměť, tancoval, smál se a měl vánoce už v listopadu. Neberu jim to a je to vlastně dobře, že v Mikulášovicích dokáží (s Katapultem po roce podruhé) vyvolávat duchy zašlých časů.
Nakonec co? Vždyť je to jen rock’n’roll. Jenom dřív se mohlo na sále alespoň kouřit)
