Tak tuhle věc jsem si nechal (snad intuitivně) chvíli odležet. Dokonce jsem si se zájmem, jakkoliv to většinou nedělám, našel čas a prošel pár kritik, abych zjistil, co že na to odborná veřejnost. Jestli chválí nebo zařezává … ale že bych se toho nějak moc dozvěděl … snad jen to, že to papriky mají u recenzentů docela dobrý, i když ten jejich poslední počin… no.
Nejnovější album Red Hot Chili Peppers – The Getaway působí přesně tak jak je udělané. Nejprve trochu nadchne, především svým začátkem, kde jsou potenciální hity The Getaway a Dark Necessities. Potom v sobě ještě nějakou chvíli udržujete to nadšení, ale poté zjišťujete, že jste jaksi nadšenější, než autoři sami, že se to jaksi celé slévá do povědomého zvuku, ale tím podobnost se staršími papričkami jaksi končí.
Ale nechcete to přece hned zatratit, když jste se tak těšili, tak to zkoušíte stále a znovu, naposloucháváte a čekáte, že tomu přijdete na kloub. Ale místo toho jen zjistíte, že i ty první dva „hity“ jsou vlastně jen umným vykradením sama sebe z minulosti a to zboží, co následuje, je fakt aušus, který ocení jenom odborníci, nebo slevomaty.
Ony také mnohé kritiky poukazovaly na to, že je to vlastně všechno dokonalé, že je to nová tvář kapely, že je to kompozičně zdařilé, že je to … jenom teda z toho nebudou žádné hity. Což, kulantně řečeno, znamená, že to nebude asi nikdo moc poslouchat. Zkrátka: Když si to píchnete při dlouhé cestě do auta, zazní to, zanotujete si tak první track, …. a za půl hodiny se vybouráte. Nevím proč, nedokážu ten pocit nijak upřesnit, ale sílí ve mně dojem, že tahle deska vyšla hlavně proto, aby se na ty stárnoucí kluky z Kalifornie prostě nezapomnělo.
https://youtu.be/v=Q0oIoR9mLwc
