Tak už to máme za pár! Docela se těším, že od pátku na nějakých 14 dní nastane opět možnost stát se stratégem a trenérem mnoha sportů, na které by člověk ani nepomyslel. Naštěstí nebo naneštěstí, se nepodařilo žádnému z českých týmových sportovců dostat se na olympiádu, kromě snad plážových volejbalistek. Fotbal, inu, to bych po sledování nedávné evropské obranné betonáže s nulovým výsledkem klidně oželel. Ale že tam nejsou ani basketbalisté, házenkáři, volejbalisté, to zamrzí. Bývaly to parádní disciplíny českého sportu a nejsou… Někde soudruzi bafuňáři asi udělali chybu.
Druhý důvod proč se těšit na sportovní událost celosvětových rozměrů je ten, že se snad nebude nic dít v politice. Doufám, že spojeným silám brazilských i světových bezpečostních a zpravodajských organizací se podaří zajistit bezproblémový průběh her. Protože jinak… To už by bylo vážně děsné.
Jako by naše životy, soudě dle mediálních výpustí, ovlivňovali skoro jen Zeman a teroristé. Přitom oba tyto živočišné druhy mají společné to, že bez médií by neexistovaly. Je to vůči jiným skupinám sdružených a organizovaných buněk, jakými jsou třeba černí čápi nebo spisovatelé, značně nespravedlivé. Proč bychom se prostřednictvím médií neměli dozvídat více ze života černých čápů, spisovatelů nebo třeba řidičů a řidiček motorových vozidel? Proč to tu takto zmiňuji?
No, protože jsou u řady nehod, končících smrtí. Když se někdy někde náhodou, protože už se těchto debat účastnit nechci, dostanu k tomu, abych diskutoval o obětech terorismu, nebezpečí radikálního fundamentalismu, psychických poruchách a terorismu obecně, obvykle se neubráním tomu tvrdit,že smrt je pořád jen jedna. Ta první. Jiná už není. A v tu chvíli dochází v diskusi ke zlomu. Jaká smrt je dobrá? Jaká zlá? Která je horší? Když někoho smete opilý řidič nebo zastřelí psychopat v hospodě? Každý z nás si ke shora zmíněným provokativním otázkám o kvalitě smrti jistě přiřadí vlastní příklady a bude umět doložit, proč je z jeho úhlu pohledu a podle jeho názoru ta která smrt “lepší”.
Proč se tedy v médiích nevedou nekonečné hovory a diskuse o kvalitě smrti? Proč se tam pořád dokola na titulní stránky dostávají psychopaté, náboženští fanatici a kombinace těchto dvou prvků? Proč se statistiky o počtech a příčinách dopravních nehod objeví v médiích (nakrásně) tak jednou do roka? Přitom se rituálně řekne: “hurá, je o pár mrtvých méně”, nebo “hrůza, je o pár mrtvých více”, ale za děsy a běsy, co nás děsí a běsí, jsou většinově považováni v principu všichni věřící jednoho z náboženství, o kterém průměrný český řidič nebo řidička ví ale naprosto kulové nic?
Je na tom něco nesrozumitelného, co tady říkám? Je něco nesrozumitelného na tom, že se pokouším upozornit na to, že jsme manipulováni nahlížet jakýmsi zvětšovacím sklem médií na jevy, které by si zasloužily střízlivý pohled “normální” optikou?
Netvrdím, že nemáme problém. Ale větší problém než s uprchlíky před válkou máme, podle mého, s neukázněnými řidiči. Tečka.
A teď: Na Rio!
