Pokud někam vyrážím, většinou je to akce organizovaně turistická nebo vlastní sólo projekt. Pozvání na dětský tábor jsem ve svém věku zrovna moc nezažil. Ale kdo by odolal, když jde o kraj mně nepříliš známý, a navíc je výšlap spojený s akcí, kterou bych si jako jednotlivec těžko dopřál.
Takže jsem pozvání na 4. července 2016 do Jizerských hor s radostí přijal. Spolek Jiřík z Jiříkova tu má letos základnu v Josefově Dole, odkud vyráží všemi směry za poznáním i zábavou. A v pondělí byla hlavním cílem přehrada Josefův Důl, kde se organizátorům tábora podařilo domluvit exkurzi (což není úplně jednoduchá záležitost). Vzhůru tedy do podzemí, nebo vlastně spíš podvodí, kde panují celoroční 4 stupně.
Po prohlídce přehrady jsem nebyl propuštěn, že se musím stavit ještě na oběd. Absolvuji tedy cestu přes rozhlednu Slovanka do Josefova Dolu a cestou přemítám, jaká je to pohoda, když dnes není třeba skrývat jako za našich mladých let skautskou inspiraci za fasádu Pionýrské organizace. A když jsem se tak díval kolem sebe, pozoroval ten rej a poslouchal brebentětní, řeknu vám, získal jsem dojem, že to s tou naší mladou generací není tak úplně ztracené.
Díky Janu Dvořákovi a Aleši Hofmanovi za pozvání, bylo mi potěšením.
Chvíli mi fungoval chytrý telefon, takže abslovovaná trasa vypadala takto: