Ústecký Činoherák přišel těsně před koncem sezony s další premiérou, tentokrát s druhým dílem Shakespearova Jindřicha VI, který je svým rozsahem mimořádný (a proto je jeho příběh rozdělen do tří dílů).
Dvojka začíná svatbou Jindřicha s Markétou z Anjou, chudou ale krásnou princeznou a potom … potom nastane u dvora mela.
Série intrik, ve kterých muži (i ženy) usilují o moc (a o životy) je intenzivní, plná falše a přetvářky, je tragická a je, když už se jednou začne, nevyhnutelná. Pro člověka, který nedával pozor při výkladu anglických dějin (a ty se, myslím, moc neučily) je i dost nepřehledné.
Těžko říci, jestli je to tím, že té přetvářky je tolik, že pak není divák schopen udržet si přehled o tom, kdo je kdo, kdo po kom jde a proč a jaký má právě jeho konání účel.
Na druhou stranu to ale úplně přesně vystihuje pocit diváka televizního zpravodajství dnešních dnů, který sleduje například situaci kolem rošád mezi policejními špičkami v Čechách. Nevíte, kdo je kdo, jestli je to, co říká pravda a o co usiluje.; v televizi ovšem bohužel ti muži a ženy nemluví jazykem Shakespearovým, ale tak, jak jim zobáky narostly.
K téhle dvojlomnosti, k odkazu k historii a jasným odkazům na současnost, přispívají i kostými, které jsou z půlky civilní a z druhé dělají dojem historických rób. A scéna, ve které Eleanor, vévodkyně glosterská, příjde o pocty i o jejich znaky a také o ramena, je velmi působivá.
Skoro až kabaretním oživením představení je extempore pavoučího muže Jiřího Maryšky v jedné jeho mnoharolí (John Cade), když se stane na čas pánem říše a stane se reinkarnací jednoho z našich současníků.
(Nechci brát budoucím divákům radost z tohoto skeče a tak zamlčím jeho identitu, radím vám však neprohlížet fotografie u tohoto článku, neboť jeho identifikace je nevyhnutelná.)
Premiéra druhé části Jindřich VI byla uvedena v ústeckém červeném kostele – kostele Apoštola Pavla a prostředí chrámu dodalo inscenaci další rozměr (hrálo se i na balkonech a v uličce mezi lavicemi), na druhou stranu chvílemi trpěla srozumitelnost textu.
Kněží vědí dobře, proč mluví jenom od oltáře.
Hudba varhan tu však zněla skutečně impozantně.
Pro úplnější zážitek doporučuji nastudovat divákům válku růží (i válku policajtů), aby byli více v obraze.
Já na tom už dělám, takže se do Ústí asi znovu vypravím.
Režie: Filip Nuckolls
Překlad: Martin Hilský
Dramaturgie: Vladimír Čepek
Scéna: Štěpán Jirák
Kostýmy: Jan C. Löbl
Hudba: Lubor Bořek
Hrají:
Lukáš Černoch, Anna Fišerová, Jan Jankovský, Kryštof Rímský, Jiří Maryško j.h. (alt.), Václav Hanzl (alt.), Jan Plouhar, Jiří Trnka, Lubor Bořek j.h., Erika Stárková, Ladislav Hampl j.h., Adam Ernest j.h.
Premiéra: 28. 6. 2016
