Pomalu se nám (no, “nám”, možná to každým rokem zajímá o pár lidí méně než rok před tím) blíží výročí okupace někdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy, hlavně pak sovětskou Rudou armádou. Je mi jasné, že pro mnoho lidí jsou pojmy jako “Československo”, “okupace”, “Varšavské smlouva” nebo “Rudá armáda” vzdálenější než “Jon Snow” či “Šlágr TV”, protože pocházejí z jakéhosi pravěku. Takže nechám “srpen” na srpen a podělím se o jeden (respektive deset) divácký zážitek (-ků).
Už zhruba před rokem ruské velvyslanectví v norském hlavním městě Oslu ostře zaprotestovalo proti tehdy novému a právě vysílanému seriálu norské televizní společnosti TV2. Seriál nese název “Okupace” nebo “Okupováni” a jeho první (?) série se skládá z deseti dechberoucích pětačtyřicetiminutovek, během kterých bezpečně ztratíte iluze o “politice”, natož o politice “evropské”. A pro nás, kterým ruská okupace zkazila většinu života, je to jen o další (byť fiktivní) důvod navíc, být před “Rusáky” na pozoru…
Děj seriálu, jehož původní námět napsal známý autor detektivek a thrillerů Jo Nesbo, je sice fiktivní, leč bohužel velmi, ale velmi současný. Asi takto: po ničivém hurikánu, který zdevastoval Norsko se tam k vládnutí dostane fundamentalistická radikální ekologická partaj. Ta, v rámci boje za zlepšení klimatu (po celém světě) najede na super ekologickou výrobu energie v (rovněž fiktivních) “thoriových” elektrárnách. A protože jsou v té partaji ekologičtější než rozum dovoluje, zastaví obrovskou norskou produkci ropy a zemního plynu, která ovšem – což je klíčové – proudí skoro celá do Evropy. Ups! Je to sice strašně “dobré” pro lidi, pro naši klimatickými změnami týranou planetu, ale není to vůbec dobré pro celkové uspořádání současné Evropy. Ta totiž bez “svých” přídělů ropy a plynu neumí jaksi ale vůbec ani trochu fungovat… Takže, dál se věci vyvíjejí logicky, což znamené, že doopravdy zle. Norsko není členem Evropské unie (obyvatelé Norska dvakrát členství odmítli v referendu), takže “zlí” bruselští byrokraté mu nemohou nařídit obnovení produkce surovin. Na pomoc zbytku Evropy jsou proto povoláni Rusové, vždy ochotní “pomoct” tam, kde jim z toho může koukat politický (i ekonomický) prospěch. Evropa tedy požádá Rusko, aby za pomoci svých “odborníků” obnovila v Norsku produkci ropy a plynu. Než norská vláda v čele s trochu naivním premiérem stačí třikrát říct “no, to snad ne”, obsadí Rusové těžební plošiny i rafinérie a jejich “zelení mužíčkové” převlečení za ruské občany se pojednou rozlézají po celé zemi. Není to (tak zhruba do poloviny série) “okupace” v tom smyslu a v podobě, jak jí “známe” z historických filmů o nacistické okupaci Čeksoslovenska. Spíše to připomíná tu neviditelnou “okupaci”, v níž se mezi lety 1968 až 1990 odehrávala jakoby “normální” československá realita. A to je na seriálu o plíživé okupaci Norska (z našeho úhlu pohledu) opravdu děsivé…
Vzhledem k tomu, že norské politické vedení rozhodně nechce jít do války s Ruskem, a s přihlédnutím k tomu, že nikdo ze spojenců Norska mu nechce pomoct z týchž důvodů (nejít do otevřeného konfliktu s Ruskem) se Rusové pomocí drobných “sviňárniček” pomalu, ale jistě zažírají do životů norských lidí a – co je nejhorší – ač to zpočátku mohlo vypadat, že pouze “pomohou” obnovit produkci ropy a plynu, najednou se jim jaksi vůbec nechce odejít.
V deseti dílech seriálu, které jsme doma odkoukali za dva dny, se rozehrávají větší i drobné příběhy jednotlivců, od kolaborantů přes nezájem až po otevřený odboj, které vůbec nejsou nějak specificky “norské”. Naopak, jsou strašidelně univerzální a – nechci kazit případné sledování seriálu – jsou děsivě současné i pro českou realitu.
Nebudu prozrazovat, ani naznačovat něco z průběhu těch deseti dílů. Jen říkám: ano, ruské velvyslanectví v Oslo muselo proti serálu protestovat! Ve světle toho, co současné Rusko provádí ve světě, od Krymu, přes Ukrajinu, Gruzii, Čečnu, Česko, Francii, Belgii, Německo, až po dnešní Británii, ten seriál fikcí není! Stačilo by málo a změní se v přímý přenos… P.S. Na českých televizních okruzích to asi nepoběží, oder was?
