V sobotu 18. června 2016 jsme se pod vedením ing. Vladimíra Horáka, historika Doc. Tomáše Velímského a archiváře Petra Karlíčka vypravili na tradiční a před létem poslední Činoherácký Batůžek, tentokrát po trase středověké Solné stezky.
Jejím objevitelem je ing. Vladimír Horák a vedla ze solné oblasti v okolí německého města Halle přes hranice u obce Oelsen, Libouchec a Ústí nad Labem dále do vnitrozemí. Poslední jarní Batůžek byl v mnoha ohledech raritní – především pro mimořádně tvrdé výkyvy počasí, jež přinesly za den celkem čtyři bouřky, pod kterými celá výprava velmi silně zmokla.
Dopoledne se účastníci sešli u zastávky autobusu v Ústí nad Labem a vypravili se směrem do hraniční obce Krásný Les, kde byla úvodním slovem jednoho z průvodců, pana Vladimíra Horáka, výprava započata. Počasí bylo ze začátku velmi příjemné, avšak po sestupu z vyhlídky na vrcholu Špičák se spustil první déšť. Zpočátku se tento únik srážek zdál jako obyčejná přeháňka, avšak po přechodu na německé území a příchodu do obce Oelsen se spustila prudká bouřka zrovna v době, kdy jsme bloudili po obci a nemohli najít místní vytipovaný hostinec Börner’s Einkehr, a tak jsme se nakonec narychlo ukryli v budce obecní autobusové zastávky. V ní jsme setrvali, než se počasí uklidnilo natolik, aby se z ní dalo vůbec vyjít, a poté se odebrali do podniku na zasloužené občerstvení. U tohoto zařízení mělo dojít k symbolickému předání pytle německé soli výpravě, která ho měla poté odnést ve své příruční bagáži za hranice do Čech. Jenže německá strana vzhledem k povětrnostním podmínkám svou účast odvolala, došlo pouze k symbolickému aktu předání originální krabičky soli z Halle do rukou vedení výpravy.
Po této zastávce jsme se odebrali nazpět k hranicím. V tomto úseku se však spustila další bouřka, která však byla mnohem silnější než její předvoj během našeho pobytu v hraniční obci. Srážky, vlhkost cesty a okolního porostu byly tak extrémní, že autor osobně si připadal jako vodní stvoření, které právě vyšlo z útrob vodopádu. Bouře se po chvíli zase na nějakou dobu uklidnila, my korzovali po krajině kolem dálnice D8, prošli obcí Krásný Les, za ní se opět spustila bouřka další, tentokrát naštěstí mírnější, avšak zmařit sušení svršků účastníků během cesty dokázala též. Po uklidnění tohoto projevu živlů jsme docílili motorestu v obci Nakléřov, kde jsme popili dalších nápojů, poznali posedlost organizací v podniku ze strany místního hostinského. Po odchodu na poslední etapu cesty nás zastihla další bouře, což byla rozsáhlá průtrž s blesky, podle přírodní techniky počítání vzdálenosti bouřky poněkud blízko nás, a tady se stala aspoň pro autora chůze poněkud obtížnější, neboť jeho oděv se pod vlhkostí podnebí proměnil v nasáklý kus hadru, který velmi komplikoval pohyb. Po tomto závěrečném dobrodružství jsme nakonec ve zdraví dorazili na zastávku autobusu v Malém Chvojně, kde jsme začínali Batůžek minulý, a odtud jsme se dopravili do Ústí nad Labem, kde ještě zbylá část výpravy strávila večer ve vyhlášeném hostinci Na Rychtě.
Nutno říci, že poslední Batůžek před letní pauzou byl i přes prožité útrapy pochodujících plný zážitků a dobrodružství, na které ti, co se zúčastnili, přece jen nejspíše nezapomenou. Co se týče Batůžku následujícího, na září se chystá další pochod, zatím nezjištěného tématu, pro více informací sledujte dění na facebookovém profilu Činoherního studia v Ústí nad Labem.
Závěrečná poznámka Petra Karlíčka: Já těch bouřek napočítal šest. Bouřlivé počasí jsem vnímal trochu citlivěji už proto, že jsem jako jediný neměl pláštěnku ani šusťákovku. A dobře mi tak. Krušné hory mě řádně potrestaly.
