Nemohl jsem dřív, protože ta knížka byla určena jako dárek k narozeninám. A tak vzhledem k tomu, že Facebook a WWW vůbec dovedou být dobrými přáteli a pomocníky, ale také divými sviněmi, raději tohle píši až po těch narozeninách.
Dnešní titulek je název knihy, kterou do světa pustila Naděžda Tolokonnikovová. Možná jste její jméno nikdy nezaslechli, možná už si jenom nevzpomínáte. Je to jedna z členek ruské avantgardní skupiny “Pussy Riot”, která svého času budila velkou pozornost akcemi, které upozorňovaly na – jak to říct? – potlačování všech možných svobod v Rusku. Ano, cílem happeningů skupiny “Pussy Riot” býval “režim”, ale co si budeme namlouvta, především ruský prezident (a také někdy premiér) Vladimír Putin.
Po jejich vystoupení 21. února 2012 v moskevské katedrále Krista Spasitele, což je nejen největší pravoslavný kostel na světě, ale tím pádem vlastne pravoslaví “futrál”, v jehož průběhu provedly “Pussy Riot” tzv. “punkovou bohuslužbu”, při níž prosily Bohorodičku, aby vyhnala Putina…, se děvčata na rozkaz právě cara Putina dostala do velkého maléru.
To byla samozřejmě nejpíš poslední kapka, neboť “Pussy Riot” i ostatní akční skupiny, pořádající různě protiputinovské happeningy, ležely režimu (čti Putinovi) v žaludku už dlouho.
Poté, na začátku března 2012 byla Naděžda Tolokonnikovová a Marija Aljochinová zatčeny, uvazbeny a v procesu, který probíhal od konce července 2012 do zhruba poloviny srpna 2012 byly obě odsouzeny k dvěma letům těžkého žaláře v Mordvinsku, což je údajně nejhorší ženský lágr v současném Rusku. Naděžda už v té době měla malou dcerku Geru, na což samozřejmě nikdo nebral ohledy. Podotýkat, že původně bylo vystoupení Pussy Riot v katedrále Krista Spasitele bráno jako výtržnost a počítalo se s tím, že odchycené členky dostanou podmínku a pokutu. Ovšem na přímý příkaz Putina se z jejich kauzy stal monstrproces, který Rusku, natož Putinovi prestiže nepřidal, zato z mladých žen rázem vytvořil ikony protiputinovského vzdoru.
V knize jsou jak zápisy paní Naděždy z výkonu trestu v Mordvinsku, tak také popisy příprav různých akci Pussy Riot a různé filosofické úvahy. Popravdě, když napíši “různé filosofické úvahy” tak to zní trochu divně, ale věřte, Naděžda jako pilná studentka právě filosofie má čtenáři co říct. Činí to v nejlepší tradici ruských odpůrců režimu F.M. Dostojevským počínaje, přes avantgardu let dvacátých a třicátých, čelící stalinskému teroru, až po zcela současné odpůrce ruského novocarismu.
Nechci vás připravit o případnou lahodu ze čtení, tak tu nebudu dál prozrazovat podrobnosti. Jen tohle si neodpustím: knížka “Jak dělat revoluci” Naděždy Tolokonnikovové hladce dokazuje, že je ve svých 26 letech skutečnou světovou osobností, že nebývá zařazována do seznamu nejvlivnějších žen světa a nejvlivnějších myslitelů nějakou náhodou, a že trapná provinční a buranská kritika, kterou se vůčí ní a její skupině vymezil ing. Zeman (ten, co s ním vymetají ruští poradci podlahy na Pražském hradě) je lichá, trapná a povrchní…
Čtěte! Martin! Martin! Martin!
(tentokrát není obrázek původní, ale nalezený; jestli chcete podobný na triku je k dostání tady->)
