Prázdniny jsou za rohem a dovolené jakbysmet. Pro záchranáře začíná obávaná doba.
„Nejčastěji vyjíždíme jakmile jsou jakékoliv prázdniny, ředitelské volno, vysvědčení,“ vyjmenovává zdravotnická záchranářka Jiřina Hocková. „Vysvědčení je spojené s depresemi, často se puberťáci opijí. Drogy ani tak ne, spíš zkouší ten alkohol. Teď máme nejvíc úrazy na trampolínách a na koloběžkách, o prázdninách se jezdí častěji k intoxikaci alkoholem dětí a jejich počty narůstají,“ pokračuje nepříjemný výčet výjezdů záchranky.
Je to přesně rok, co se během koupání u Ria shodou okolností ocitla u zachraňování patnáctiletého chlapce. „Je důležité si chodit zblízka děti ve vodě kontrolovat, být u nich úplně maximálně blízko, kór u malých. I u větších by měl být přítomný dospělý. Děti by měly být ve skupinkách. U kluka, co jsem zachránila, pomohlo, že jsem si všimla, jak na břehu začínaly zmateně pobíhat děti. Kdyby jsme tam z protějšího břehu nekoukali, tak nám to ani nedojde. Na tu dálku nebylo nic slyšet,“ popisuje zážitek loňského léta, kdy pohotový plavec vytáhl bezvládné tělo na první ponoření z vody a poté ho po dlouhých deseti minutách společně přivedli k životu.
V bazénech je bezpečí přeci jen o něco větší. „Na takové ploše to člověk vidí, v přírodě je plavčík víc odkázaný na náhodu a to co zrovna vidí,“ říká dlouholetý plavčík Jiří Žampach. Ve varnsdorfském bazénu nemusel zatím nikoho křísit, ale potvrdil, že tonoucí člověk nemusí vůbec vypadat, že se topí.
Málo kdo by totiž asi čekal, jak velké procento tonoucích ze sebe nevydá ani hlásku, ani nemává zběsile o pomoc, jak je tomu v mnohých televizních zpracováních. Jednoduše ani nemohou.
Tonoucímu se ústa noří střídavě pod vodu a nad vodu, ale nad vodou se musí prvotně nadechnout, aby mohl zapojit i řeč. Jenže se mu ústa noří pod vodu dříve, než má na zavolání sílu. Další věcí je, že se tělo intuitivně snaží držet vodní hladiny rozpaženýma rukama a rozevřenou dlaní proti vodní hladině. Detailně se v češtině původnímu článku pro Pobřežní stráž Na scéně věnuje [tento starší odkaz].
Mimo jiné uvádí příznaky, jakým je potřeba věnovat u osob ve vodě pozornost:
– Hlava nízko ve vodě, ústa v úrovni vodní hladiny
– Zakloněná hlava s otevřenými ústy
– Skleněné a prázdné oči neschopné zaostřit
– Zavřené oči
– Vlasy přes čelo nebo přes oči
– Rychlé dýchání, nebo lapání po dechu
– Snaha plavat určitým směrem, ale bez žádného úspěchu
– Snaha přetočit se na záda
– Snaha vylézt na žebřík, ale nemožnost dostat se z vody
Na letní koupání jsou v dnešní době v oblibě také vlastní bazény na zahradách. I tam číhá na děti určité riziko. „Když je bazén na zahradě, nenechávejte děti bez dozoru a nebo ho bezpečně zakryjte. A stačí i malý lavůrek nebo bedýnka – prostě nenechávat nic. Raději vodu vyliji a pak napustím znovu. Jakmile se ponoří nos a pusinka a děti se nadechnou vody, tak se prostě mohou utopit,“ varuje záchranářka.
Při volání záchranky doporučuje vytočit rovnou linku 155 a při zachraňování myslet v první řadě na svou vlastní bezpečnost. A dále radí, aby děti například před cestou na koupaliště uměly dobře popsat, kde se nachází.
„Starší děti by měli mít s sebou telefon, aby si dokázali zavolat pomoc a měli by se umět orientovat. I když dispečer je navede, aby se podívali kolem sebe, co vidí, jaké je poblíž číslo domu a podobně,“ popisuje Jiřina Hocková, čím se dá ještě případná pomoc záchranky urychlit.
