Jsou obce, která zoufale hledají, čím se zviditelnit a čím nalákat turisty. Pak jsou tu další, které přihlížejí, jak z jejich katastru mizí jedna pamětihodnost za druhou.
Na počátku stál podnik jednoho Angličana, který po roce 1713 nastartoval obrovský rozmach textilní výroby v regionu, a stal se největší rozptýlenou manufakturou v habsburské monarchii . Před čtyřmi lety se srovnala se zemí budova továrny na bytové textilie (red.pozn. – více jsme se Bytexu věnovali zde ->, zde -> a zde ->, jeho bourání pak tady ->, tady ->, tady -> a pak tady ->), před třemi lety památkově chráněný nejstarší soukromý kamenný dům ve městě z roku 1720 (red.pozn. – i tady jsem sledovali zkázu – zde ->, zde -> a zde ->. V květnu letošního roku se poblíž stojící vyhořelý dům proměnil v hromadu suti.
Anglický dům v Rumburku, pohled za zahrady (2012)
Teď se stahují mračna nad tím posledním, co zbývá. Okrasným parkem navrženým v 19. století drážďanským architektem (viz úvodní foto, stav 8. 6. 2016). Příslušný odbor životního prostředí obdržel žádost o pokácení desítek vzrostlých stromů. Žádost se netýká několika dřevin navržených na prohlášení za památný strom. To vše v těsné blízkosti vesnické památkové rezervace.
K čemu takové úsilí? Proslýchá se, že na volné parcele uprostřed města by soukromý investor rád viděl supermarket a parkoviště. Kromě stromů tomu zatím brání územní plán města a napojení na hlavní silnici. Možná ne nadlouho. Proslýchá se, že realizaci záměru umožní změna využití pozemku. Zastupitelé města mají o změnách územního plánu jednat ve čtvrtek 9. 6. 2016.
Stojí to Rumburským za to?
Klára Mágrová
