Minulý víkend (3/4/6/2016) proběhl na Vodním hradě Lipý v České Lípě další (hlavně) hudební festival Všudybud. Nepršelo, nikomu se nic nestalo a odpadla jenom jedna kapela. Skluz mezi vystoupeními se nekonal anebo byl minimální, občerstvení bylo dosti a toalety stíhaly. Jasně, že to nebylo všechno, ale tohleto by kolikrát stačilo!
Jestli jste už někdy byli a nebo se chystáte na ostravské Colours, nachodíte tam za den tak deset patnáct kilometrů. Od jednoho podia k tomu nejvzdálenějšímu je to skoro kilometr. Na českolipském Vodním hradě přejdete můstek — ťapťap — a jste na druhé straně areálu. Když se na tom můstku zdržíte a počkáte na přesun publika, potkáte úplně každého. Bjůtyfl.
Jsou tam místní diváci a posluchači, ale také spousta muzikantů z kapel, které tu právě hrají a to i proto, že se někteří z nich stíhají účastnit hned několik projektů. Poslouchají se, tleskají si, hádají se a usmiřují u baru backStage a nebo s kelímkáčem kdekoli.
V sobotu v podvečer mi došlo, že v České Lípě na Všudybudu nejsou žádní hipst(e)ři. Zvláštní. A zoufale nemoderní.
Soustředil jsem se na sledování tohoto trendu a při veškeré snaze jsem narazil maximálně na několik PRAhipsterů; a to se nepočítá.
Většina vystupujících byla jako tradičně místní nebo přespolní, to je veliká radost a tak trochu zázrak.
Kromě tradičních kapel, o kterých píšeme poměrně často (VyJakoMy, Papír Sklo Plasty, Scream of the Lambs) byli skvělí (částečně místní) Tygroo (klezmer, balkán a tak) a třeba The Viv.
Kdo mi naložil nejvíc, byl ale Kittchen. Nepodezírejte mě, že bych ho nikdy neslyšel, ale vždycky jenom z nějaký bedny. Videa jsou to sice výborný, ale studený; jo, asi to je záměr. Tenhle koncertní set mě ale úplně uhranul. Možná proto, že se tam dostavil člověk (na pódiu) a lidé v hledišti. I tak to bylo mrazivý, ale jinak.
A ta jeho maska: hele, já to chápu, proč to tak je a myslím, že to opravdu může pomoci skladateli a textaři jít víc na krev (a je to tak), ale fotit, fotit se to nedá! Příště použiju Kittchenovu metodu a budu to kreslit.
(A to hraní s Tomášem Neuwerthem je parádní).
S Kapitánem Demem jsem to měl obráceně, příště si ho raději poslechnu neživě a nebo budu doufat, že budou kapitáni víc soustředěný. Byla to prča, ale trochu tomu padal řemen.
Teď to trochu zkrátím (podrobněji o kapelách pan učitel Bárta z České Lípy tady a tady, s malými výhradami bych to podepsal) a přejdu k sobotnímu vrcholu, což byly Květy. Jenomže Květy všichni znáte a máte je rádi, takže nebudu zdržovat a rovnou sem střihnu písničku.
Všudybud je dobrým průvodcem Labyrintem hudby a může způsobit Ráj v srdci.
