Když jsem se v roce 2015 pohyboval na Podralsku (Doksy, Ralsko, Stráž pod Ralskem), plánoval jsem ještě další trasy. Plánoval, ale nestihl. Letos to za mne vyřešila Jitka Štraubová, která pro KČT Krásná Lípa naplánovala trasu po Hamerském okruhu.
Ranní sraz v sobotu 28. května 2016 v Krásné Lípě, odkud jsme se auty (byla snaha využít hromadnou dopravu, ovšem spoj s několikerým přesedáním zabral polovinu času plánovaného na akci) přemístili do Hamru na Jezeře, výchozího a konečného bodu. Jitka všechny přivítala, ohromila připravenými koláčky a seznámila s trasou, místopisem a historií. 17 účastníků + 2 psy tak může po návštěvě místního infocentra vyrazit po místním modrém značení na Hamerský okruh. Nevím, jak tohle místo vypadalo za pobytu spřátelených vojsk a v době težby, dnes už vypadá jako normální letovisko, težící z prvorepublikové slávy. My jsme ovšem brzy mimo a přes hráž Hamerského jezera se dostáváme na nástup na značení.
Černý rybník, přírodní památky s rašeliništěm. Černo v něm opravdu je, na mělčině sebou melou stovky pulců. Kolem Jeleních vrchů, kde se odpojuje Vlasta Kocman, aby se pokusil je zdolat a vyzkoušet rozhledy. Skalní hrad Stohánek a za nádherných výhledů svačinka. Sestup k silnici kolem jasných pozůstatků vojenského užívání, k obnovenému pomníčku generálmajora Antonína Sochora, který tu měl „autonehodu„, po níž zahynul. O kus dál parádní altán s geologickým modelem krajiny. Zpět do lesa a pro mne největší překvapení dne. Přírodní památka Divadlo. Ne, žádné zapomenutý amfiteátr či opuštěný lesní tyátr. „Jen“ mohutný skalní útvar, který připomíná svým údolím a ohraničením skalisky hlediště s jevištěm. Hned na začátku skalní brána, ale to hlavní čeká na konci skaliska – místní pískovec je tu mohutně protkán železitými žílami, silnými až několik centimetrů, a hlavně tvořícími obdivuhodné útvary – člověk vidí prasklá vejce, široké roury či snad zkamenělé stromy… Tady by se dalo trávit podstatně víc času, než v danou chvíli máme.
Pokračujeme ale dál kolem Širokého kamene, pískovcové stolové hory, minuli v dálce se tyčící Chrastenský vrch a dorazili k dalšímu altánu u silnice. Tady se dělíme. Některé totiž děsí znějící hromobití a chtějí pospíchat, takže pouhopouhá pětice nejvytrvalejších volí odbočku po červené ke Chrastenskému vodopádu, zatímco ostatní míří po červené na druhou stranu. K vodopádu dojdeme suchou nohou, na zpáteční cestě se ale k hromobití přidá i déšť, který nás nakonec donutí vytáhnout pláštěnky, bundy a deštníky. Než dojdeme ke hradu Děvínu, je naštěstí po všem. Takže prohlídka rozsáhlého areálu v klidu, a další svačinka. Pak už jen sestup zpět kolem Hamerského jezera, za nímž se tentokrát v mracích schovává Ještěd, za ostatními, kteří už posilnili tělo v jedné z místních hospůdek. Jitko, díky.
A protože se začínám připravovat na léto a hodlám si usnadnit práci s popisem absolvovaných tras, začal jsem dneškem počínaje využívat moderních technologií. K obvyklé mapě od Jaromíra Petružálka (s bílým okrajem) tak přidávám svou verzi mapy (mapy.cz a Google Earth) + statistiky o výškách, vzdálenostech a podobných měřitelných nesmyslech, které by vám případně mohli napovědět při snaze tato místa také navštívit.
Na webu krásnolipského KČT k vidění fotky Jaromíra Petružálka -> a Ilony Řechtáčkové ->
