Právě jsem se vrátil z Mestre. Mnohým to asi nic nenapoví, pokud nedodám, že Mestre je ta veliká pobřežní část, která tvoří předměstí italských Benátek. Jsou tu doky, fabriky, letiště, nádraží a …. všechno, co se do Benátek nehodí. Cestopis si ale necháme na jindy a jinam. Teď mi jde o něco jiného.
Mestre je podivné. Nejenom tím, jak vypadá, jak je vykořeněně rozsypané (a my severočeši umíme být přece jen k takovým městům tolerantnější), … a stejně je to tak i s lidmi a národy tam. Navíc je plné levných penzionů a hotýlků pro návštěvníky oněch nedalekých Benátek – ostatně proto jsem se tam octl. Takže. Ačkoliv jste na italské půdě, lehce se vám stane, že nocujete v penzionu, který patří jakémusi původem arabskému chlapíkovi (který ovšem mluví plynně italsky, anglicky a bůhví jak ještě), na společné snídani sedáváte se upovídanými slečnami ze Španělska, a třeba také s podivnou ipodovou mládeží z Jižní Korey či Japonska a dalšími světoběžníky a co se týká turistů, za zmínku stojí ještě silná enkláva Britů. Češi z Bibione sem nenahlédnou – škoda.
Pokud tu vyjdete do ulic, hned ve vašem přízemí je čínský obchod (ovšem s ryze čínským sortimentem – ne jako vietnamské obdoby u nás), před kterým se baví parta mladíků s pletí jak noc – ovšem plynně italsky. Popojdete za roh, minete podnik s kebabem a za chvíli jste u krámku s rumunskými specialitami. Pár kroků za ním se přátelsky dohadují dva chlapíci (odhaduji Pakistán nebo alespoň Tunis) o nějaké záležitosti … a pak dojdete k supermarketu stejnému jako u nás za rohem. A tak stále dokola. To vše posypáno spoustou procházejících italských starousedlíků, kteří toto mají za každodennost. Obrázek doplňuje pár bezdomovců v parku, obyčejných Italů, kteří po celodenním žebrání jí mají jako z praku.
Ne, ne, Mestre není hezké. Rozhodně bych ho nedával jako příklad. Ale na ulicích ve dne i v noci jsem se cítil bezpečně. Policejní auto jsem za tři dny viděl projet jednou. Žádné houkání ani křik. Navzdory nevzhlednosti města i národnostní míchanici. Takže až zase někdo bude běhat a s konvičkou nebo s knedlíkem suši a hájit bezpečí národnostní čistotou, tak mu řeknu jen: Di s tím do Mestre, ty…! A vlastně to vůbec nebudu myslet zle.
