Je středa 18. května 2016. Středa jako každá jiná? Nikoli.
Na první hodinu již zvonilo, a přesto to před školou vypadá, že zaspalo přinejmenším celé sídliště. Ale nenechte se mýlit. To se jen dvě třídy rozhodly, že vyrazí na adaptační kurz. První takový na této škole a my mohli být u toho. A když my, tak to 1. B a 2. B.
Sraz jsme měli před školou, kde se děti rozdělily do dvou malých autobusů a ti, co se nevešli, vyrazili vlakem. Na chvíli jsme se rozdělili, ale na místě určení – penzionu U Kačáka, jsme se sešli jen s dvacetiminutovým rozdílem. Do pokojů jsme byli rozděleni již předem, takže každý věděl, s kým a kde spí. Po krátkém zabydlení a aklimatizaci jsme se již sešli v jídelně, kde pro nás byla připravená výtečná svíčková. Co se týká jídla, měl by být paní kuchařce udělen při nejmenším Řád zlaté vařečky. I ti, kteří ze začátku hlásili, že něco nejedí, s prvním soustem změnili názor a měly jsme s paní učitelkou a vychovatelkou co dělat, abychom uchránily alespoň talíře.
Denní režim začal budíčkem v 7 hodin, po kterém následovala ranní hygiena a úklid. V 8 jsme se již přesouvali do jídelny, kde byly připraveny bohaté švédské stoly, ze kterých si mohl každý vybrat, cokoli chtěl a kolik chtěl.
Celým kurzem nás provázel duch Jizerských hor – MUHU, o kterém nás informovala paní učitelka Müllerová a jehož úkoly jsme museli/chtěli plnit. Abychom si na adaptačním kurzu jen neužívali, dopolední program jsme vyplnili učivem. Zakrnění mozkových buněk jsme úspěšně zabránili opakováním matematiky, čtením i psaním ve dvou čtyřicetiminutových blocích. Nechyběla přestávka se svačinkou.
Po vydatném obědě byl nutný odpočinek, po kterém jsme se ve středu vydali na nedalekou Královku, kde je nově vystavěno dětské hřiště s volným využitím. Ve čtvrtek jsme vyrazili do Janova na bobovou dráhu, na kterou se mnozí z nás těšili již čtrnáct dní předem a patřičně si tento výlet užili. Mnohým téměř nezbylo sil na večerní „PYŽAMKU“, na kterou se těšili téměř rovnocenně.
Páteční den jsme zopakovali něco málo z učiva, něco málo jsme si přečetli, a protože bylo opravdu pěkně, vyrazili jsme ven, našli další úkol ke splnění a chutě se do něj pustili.
Odjezd se nemilosrdně nachýlil, každý z nás si vzal do ruky mrkev, rohlík a vydali jsme se na parkoviště, kde už na nás měl čekat autobus. Pan řidič byl sympaťák a vezl nás domů, jako bychom byli jeho vlastní. A tak jsme po čtvrté hodině dorazili zpět ke škole, kde si děti postupně rozebrali rodiče. Bylo nám krásně a jeli bychom znovu. Tedy děti určitě.
Klárka Valková, tř. učitelka 2. B a Katka Müllerová, tř. učitelka 1. B
