V sobotu 21. května 2016 se uskutečnila další poznávací turistická akce ve spolupráci České Švýcarsko o. p. s. a KČT Krásná Lípa.
Tentokrát bez využití veřejné dopravy, „vlastním“ busem z jednoho zajímavého místa na další. A nejen po slibovaných výhledech a podstávkách, nakonec se ukázalo, že rovnocennou část navštívených míst tvořily církevní stavby.
První zastavení a pěší cesta – vesnička Weifa. Lépe řečeno, louky před obcí, s dalekým výhledem a panoramatickou kamennou deskou. Na vrcholu Weifaer Höhe (504 m n. m.) mezi stromy ukrytá nefungující chata s rozhlednovou věží. Nejen na naší straně leccos pustne. Míříme do Neuschirgiswalde a cestou zjišťujeme, že v Sasku řádil nejen Karásek. Jedna z místních cest – Bohmischer-Wenzel-Weg – je pojmenována po loupežníkovi Vaškovi, který tu snad jako protestant našel útočiště při násilné rekatolizaci Čech. Na okraji obce na nás čekal autobus, musel však počkat ještě chvíli, než jsme prozkoumali zdejší zvoničku a opravený křížek.
Motorizovaný přesun do Schirgiswalde. Trochu mě zaráží, že spousta přítomných nic netuší o zdejší pravidelné výstavě jesliček (i když je pravda, že já byl loni vlastně poprvé). Projdeme pod viaduktem kolem evangelického kostela na náměstí, kde dostáváme rozchod. Většina míří ke katolickému kostelu (Mariä Himmelfahrt), který je otevřený a volně přístupný.
Další kratičký motopřesun a jsme v Crostau. Tady si nás vzal do parády místní kantor Lucas Pohle (kantor v tom obrozeneckém smyslu slova – výuka, hra na varhany, starost o několik kostelů). A právě o varhany šlo – je tu jeden z kousků, které vyráběl slavný varhanář Gottfried Silbermann. Tedy, normálně… Momentálně je skříň prázdná, protože varhany jsou na opravě v dílně v Žitavě. O produkci jsme ale ošizeni nebyli, protože pan Pohle zahral na příruční varhany, které postavil jeho předchůdce.
https://youtu.be/hCC3oUqU_eo
Po kultuře opět do autobusu a přesun do Neudorfu, odkud po hřebenovce míříme na Bieloboh (499 m n. m.). Někdo se rozhlížel z místní kamenné rozhledny (vstupné „dobrovolné“ do kasičky u schodů 1 €), někdo využil nabídku přilehlé restaurace.
Po odpočinku sestup lesem kolem skalního útvaru Rumpelsteine do Cunewalde. Na okraji obce cyklostezka na místě železničního náspu. Asi dotace, prý se ale začínají ozvývat hlasy, jak tam teď vlaky chybí… Míříme ale k dalšímu kostelu, kde na nás čeká průvodce. Zvenčí vcelku nic nenapovídá o výjimečnosti stavby, ale interiér je ohromující – jde o největší venkovský kostel Evropy, který má 2 632 míst k sezení. Kupodivu za to můžeme tak trochu my, protože obec prodělala nečekaný rozvoj po třicetileté válce, kdy se tu ocitla řada protestantů, kteří sebou navíc přinesli tkalcovské řemeslo. Stávající kostel nestačil a tak se přistoupilo ke stavbě nového, který měl mít kapacitu poloviny počtu obyvatel náhle se rozvíjející obce. I tady jsme se dočkali hudební produkce, probíhala generálka na večerní saxofonový koncert.
https://youtu.be/T00-Vde4-Dw
Po prohlídce kostela všichni zamířili na prohlídku parku miniatur podstávkových domů, a protože já nešel rovnou za nosem, jsem asi jediný, kdo viděl za křovím ukryté zvony a zbytky starého hřbitova. Umgebindehauspark je ale úžasný, něco takového na naší straně citelně chybí. Těch pár domků v děčínské ZOO je nic, tady má každý dům reálný předobraz a na cedulkách je podrobně rozebrána jeho historie.
A finiš výletu – míříme do Löbau. Pochlubit se, co jsme tu viděli v pondělí (vila Schminke, evagelický kostel, náměstí), ale hlavně dohnat, co jsme nestihli – konečně zdolat místní litinovou krásku. Tahle rozhledna je unikát. I kdyby z ní nic nebylo vidět (jako že bylo), tak nelze těch 2 € litovat, protože litinové krajkoví poskytuje nevšední zážitek samo o sobě.
Po výhledech chvíle odpočinku před hospůdkou a návrat zpět, kolem větrného mlýna domů. Pořád je co objevovat, pořád je tu něco k vidění…
Další obrázky jsou k vidění na webu krásnolipského KČT:
Fotky Mikuláše Peterky ->, Jaromíra Petružálka ->, Ilony Řechtáčkové ->
