U sousedů štěkal pes… Ve čtvrt na čtyři ráno. Vzbudil mě. Nejprve jsem to chtěl nějak zaspat, ale pak mě to vystřelilo z postele. Napadlo mě, že třeba doopravdy hlídá.
Šel jsem se s Ančou podívat, co se děje. Anča je Gordonova setřice, aby nedošlo k mýlce. Ryba spala, je irská setřice a má svá léta. Dominika taky spala. Je žena a má dobré spaní. Anča okoukla situaci a sedla si na zadek, že jako bude klidně mrznout, koukat na hvězdy a poslouchat, jak Charlie (to je ten pes od vedle) vyšiluje. Jenže, to zase začal mrznout zadek mně a tak jsme šli domů. Ovšem, blbá nálada z toho náhlého vstávání zůstala. Před pár lety by mě nenapadlo, že když štěká pes, může tam být i zloděj. Před pár lety bych si řekl „srnky“, převalil se na druhý bok a chrápal dál.
Uvařil jsem kafe, Anče dal pár vlašských ořechů (za chvíli bude chytrá jak to prase) a ač jsem se snažil, tok blbých myšlenek se zastavit nedal. Rozkouřil jsem ranní infarkt, kafem zamotal mozkové závity do klubíčka, ale ta nebetyčná naštvanost, taková ta „z podstaty“ mě nějak nechtěla opustit. Zkusil jsem jí identifikovat – a věru! Viníka jsem našel! Došlo mi, že víc než na nějakého zloděje v temnotě v půl čtvrté ráno jsem hluboce naštvaný (možná dokonce přímo nasraný) na to, že třiadvacet let po listopadu 1989 tu najednou budou tzv. „legitimně“ vládnout komunisté. Najednou mi přišlo, že jsem žil zbytečně. A že jsem zbytečně dělal, co jsem dělal. A že spousty mých přátel dělali něco zbytečně, a spousta lidí zbytečně umřela, a spousta lidí odešla za hranice, a spoustě lidí se rozpadly rodiny.
To všechno přišlo vniveč tím, že tzv. „demokratičtí politici“ se ukázali být bandou nenažraných zlodějů a naštvali veřejnost natolik, že je přestali volit. A navíc před nějakými šesti týdny při volbách si spousta lidí myslela, že nejlépe potrestá ty politiky, kteří se jim nelíbí tím, že vůbec nepůjdou volit. A tak nechali nějakých padesát tisíc lidí (v Ústeckém kraji) zvolit jako nejsilnější partaj komunisty (jen na okraj, mají v kraji nějakých 4.500 členů). Přijde mi to celé úplně na hlavu… Krajské volby jsou jednou za čtyři roky, na krajích nejde položit vládu a v mimořádných volbách to převolit. Zajímalo by mě, zda jsou ti „nevoliči“ na svůj statečný výkon nyní pyšní. Já jsem naštvaný, smutný, starý a zbytečný.
Anča na mně kouká, asi mi chce říct, abych jedl víc vlašských ořechů. Nebo vymyslel nějakou revoluci…
