Co mají teroristé obecně (a ti ze samozvaného “Islámského státu” zvlášť) společného třeba s nejznámějším českým komediálním duem Ovčáček-Zeman, anebo s opruzeninami z “Nočních vlků”? Za a) bez médií by neexistovali (to by neexistoval nikdo, ale víme přece, jak to myslím…); za b) neexistovali by ani bez příslušných mýtů.
Takový “Islámský stát” například. Jednak je to přehnané označení, které si přišili sami organizátoři. Chalífát, doslova “vláda chalífy”, je útvar, který má historické opodstatnění, neboť se tak nazývalo území pod vládou nástupců proroka Mohameda (“chalífů”), a to od prorokovi smrti v roce 632 až do do 13. století, kdy zanikl dobytím Bagdádu Mongolci. V současnosti se jedná o přehnané označení, neboť o nějakém sjednocení muslimů pod vlajkou teroristické orgaizace IS soudný muslim jistě neuvažuje (takových bude nějaká zhruba miliarda). Hlavním cílem IS, kromě budování mýtu o vládě slova prorokova (doslovně uplatňovaném, viz “šaría”), je šíření zmatku, chaosu a hrůzy pomocí propagandisticky efektivních teroristických útoků, ať už na jimi dobytých územích nebo v Evropě. K tomu přidejme hojně médii šířené a citované zprávy a obrázky z děsivých, mučivých poprav zajatců IS – a máme tu mýtus jak vrata od stodoly. IS se stalo samoznakem, logem, značkou první, skutečné extratřídy terorismu. Přitom víme, že strategie terorismu je jednoduchá, pro osvětlení si pomůžeme slovy amerického historika Davida Fromkina. Ten praví, že “od samého začátku, od francouzské revoluce, byl terorismus strategií slabých, postavenou na ukázce falešné síly, s hlavním cílem zmást okolí.” To se IS pěkně daří, a i když to v jejich provedení nemá hlavu ani patu, natož konstruktivní model budoucnosti, stal se tento subjekt skutečnou megahvězdou současné politické i mediální scény.
Pat a Patachon české politiky, tedy kabaretní tandem Ovčáček-Zeman, jsou proti nim, ač používají podobnou mediální strategii, v principu okresní břídilové. Na druhou stranu, co si budeme namlouvat, Česká republika rovněž není středem a vrcholem světa, tak co bychom asi tak mohli chtít. Podíváme-li se na výstupy dua “O-Z” prizmatem definice pana Fromkina, jejich hlavní cíl, totiž “zmást okolí” se jim daří plnit naprosto brilantně. Nemine snad den, aniž by se médii neprohnal nějaký nový jejich výstup, který pokud možno rozpatlá již předtím napatlané slovní bláto po ještě větším prostoru. To vše s jediným účelem. Pokud možno co nejvíce lidí… vytočit.
Osobně si jejich “výkony” vykládám jako silou mocí a jaksi “přes závit” vytvářené myšlenkové konstrukty, které jsou zvráceným a úchylným pokusem přilákat na sebe (negativní) pozornost přesně té části společnosti, k níž by pánové O-Z patřit chtěli, ale prostě na to nemají. Řeč je o společnosti vzdělaných, uvážlivých, pracovitých, tolerantních a srdečných spoluobčanů. Tandem “O-Z” správně vytušil, že jejich buranství a skrz něj upatlané a komolivé vysvětlování různých životní dějů a situací u přemýšlivé části společnosti nemůže uspět. Proto své výstupy tlačí či (řečeno hezky česky) “pushují” nad limity chování a jednání lidských bytostí, a stávají se tak samojedinými mýtotvůrci, sebeinženýry do vlastních ocasů zaseknutého kombajnu na zhovadilost. Nicméně – úspěch s tím sklízejí, a jaký! Že to nemá žádný pořádný a celku prospěšný cíl? Nevadí! Hlavně, že to přitáhne nějaké voliče…
A ještě jeden mýtus. Ten o “hrdinském boji Rudé armády za naši svobodu”. Republikou právě projely různé bojůvky, sestavené z bůhvíkoho, bůhví odkud, zaštiťované ruskou organizací motorkářů, která se nazývá “Noční vlci”. Pod záminkou, že objíždějí hroby padlých sovětských vojáků ve dnech pravidelných vzpomínek na ukončení II. světové války, šíří zároveň kolem sebe shora zmiňovaný zmatek. Jsouť totiž zároveň nezakrytými obdivovateli nedávného sovětského tyrana Stalina, jakož i podporovateli expanzivní imperiální (tss, “imperialistické” ve své podstatě) politiky prezidenta Putina, včetně obsazování území, která sice kdysi byla součástí bájného mýtu, zvaného Sovětské svaz, ovšem do dnešního Ruska vskutku nepatří. K mýtům, které Vlci šíří patří samozřejmě i zkomolený výklad dějin, hlavně pak průběhu II. světové války. Pro ideology skupiny Vlků existuje jediná válka, a to ta jejich – “Velká vlastenecká válka”. Ta začala 22. června 1941 útokem nacistických vojsk na Sovětský svaz a skončila 9. května 1945 podpisem německé bezpodmínečné kapitulace v Moskvě. Je v tom háček. Spíše hák… Zbytek světa, tedy ostatní spojenci v někdejších bojích proti fašismu, berou jako začátek “II. světové války” 1. září 1939, kdy hitlerovské Německo přepadlo Polsko. Tato válka skončila v Evropě o půlnoci ze 7. na 8. květen 1945, na světě pak kapitulací Japonska 2. září 1945. To, že “Vlkům” a zbytku světa nějak nesedí kalendář, by bylo to nejmenší. Co hlavně nesedí v mýtu “Vlků” o drsných, leč hodných motorkářích, kteří objíždějí hroby je fakt, že někdejší Sovětský svaz byl od podpisu tzv. “Paktu Molotov-Ribbentrop” 23. srpna 1939 do onoho 22. června 1941, faktickým spojencem hitlerovského Německa! Šéf “Vlků” dokonce prohlašuje, že tohle (ten “Pakt”) je lež šířená protiruskou propagandou. No, tak s tím se pak tedy opravdu nedá nic dělat. To, že si Sovětský svaz v rámci toho paktu s Hitlerem přisvojil polovinu Polska, pobaltské státy a zahájil nevyhlášenou válku proti Finsku, se – podle “Vlků” a nejspíš i podle jejich podporovatelů, ať jimi jsou mužici od Donbasu nebo třeba hejtman Hašek či poslanec Foldyna, vůbec nestalo. A jestli to tvrdí učebnice dějepisu, je to těmto lidem, ech – šuma fuk. K tomu praví má paní Dominika: „Putinovi “Vlci” a jejich spanilé jízdy na bavorských a amerických mašinách, prostřednictvím americké motorkářské tradice, propagují v Čechách (v případě Děčína rovněž v Sudetech) nacionalismus.“ Fakt husté!
A pozor! Rozhodně nepopírám zásluhy Rudé armády o poražení fašismu. Jenom stojím na straně lidí, kteří upozorňují na to, že “osvobození” Rudou armádou v květnu 1945 byl v podstatě počátek “dobytí” území tehdejšího Československa Sovětským svazem, po kterém následovalo vydrancování přírodních a lidských zdrojů, odtržení našeho životního prostoru od západní Evropy a násilné včlenění země do vazalských svazků Sovětského svazu. Nacisté okupovali Československo nějakých šest let. Dodnes se tu potýkáme s předsudečným odsuzováním všeho německého, právě vzhledem k té neblahé minulosti. Sovětský svaz okupoval Československo – řekněme – čtyřicet let. A je o tom skoro to pověstné “ticho po pěšině”. Přehlíživé postoje některých našich politiků (od prezidenta Zemana přes hejtmana Haška až po poslance Foldynu) a řady spoluobčanů k tomu, že podle dnešních moskevských vládců jsme se dodnes pořádně nedostali ze sovětského, pardon, nyní ruského vlivu, nejsou výsledkem nějaké nádherné minulosti, kterou nám všem bylo prožít pod sovětskou knutou. Jsou výsledkem tvorby mýtů a jejich propagandisticky šikovného šíření celou společností.
Teď jen se naučit rozeznat mýty od pravd. Je to tak těžké?
