ZŠ náměstí E. Beneše Varnsdorf v rámci projektu Společně cestou necestou připravila soubor besed se seniory.
ŠCK Pohádka opět vyrazila na cesty a v atmosféře pálení čarodějnic se společně se seniory z Pohádky dne 4. 5. 2016 vypravila za strašidelnými a tajemnými místy České republiky. Jelikož času bylo málo a představa, že bychom na takových děsuplných místech byli po setmění, nám naháněla strach, navštívili jsme „jen“ 15 nejstrašidelnějších z nich.
Naši stezku odvahy jsme započali na hradě Houska, odkud nás vyhnal sám pekelník, který si tu střeží vchod do svého království. Utekli jsme tedy na Trosky, kde jsme se chtěli pokochat pohledem na Babu a Pannu, ale ani tady nám pšenka nepokvetla – byl tu další vchod do pekla. A začali jsme dumat, kolik těch vchodů teda vlastně je? Při svém dalším putování jsme se vypravili přes les Bor, kde nás pronásledovali rudě žhnoucí oči vznášející se dva metry nad zemí. Vzali jsme nohy na ramena a utekli na místo s krásným jménem – Samota Pohádka. Co by se asi mohlo dít na místě, které má tak krásné jméno? Avšak zde šťastný konec nikdo nenachází, což svým řáděním prokázal v devadesátých letech pan Roubal. Rychle tedy pryč a načerpat energii z jednoho z nejstarších a největších menhirů v Čechách. Kamenný pastýř nás uchvátil svou majestátností, ale naše cesta u něj neskončila. Museli jsme se přesvědčit, zda se na Petrových kamenech po sobotním rejdění nezapomněla nějaká čarodějnice. No, nikdo tam nebyl, ale místo to bylo půvabné. Na své cestě do jihlavských katakomb jsme pozdravili blanické rytíře a z podzemí jsme se vypravili do špilberských kasemat, odkud nás chrastěním svých okovů vyhnal baron Trenck! Stopy lovců upírů nás zavedly do Žďáru nad Sázavou, kde jsme se seznámili s posledním upírem v Čechách, a odtud se dále vypravili na hrady Kost, Lemberk a Sovinec. Zuby nám cvakaly strachy, když jsme slyšeli odbíjet zvon, co nemá srdce, pláč v Bajkovém sále nebo když na nás na Sovinci vybafl šedý skřet! Prostě bylo na čase dát vale hradům a zámkům a vypravit se do přírody. Jeskyně Býčí skála je krásná, ale prý v ní mizí lidé, a tak jsme jen zpovzdálí nakoukli dovnitř. Z celého putování nás už bolely nohy a lehnout si do trávy a odpočinout si by bylo fajn, ale Popravčí louka k odpočinku není dělaná. Podivné zvuky a stíny nás popohnaly a my jsme se vypravili do bezpečí svých domovů, kde nás přece jen od strašidel dělí dveře zamčené na několik západů.
A na závěr pár ohlasů od našich „zákazníků“:
„Moc se nám líbilo. Děti jsou úžasné.“
„Děkujeme šikovným žákům ZŠ náměstí za hezkou výpravu za strašidly.“
„Děkujeme ZŠ náměstí za velmi dobrou a poučnou besedu.“
Jana Skořepová, koordinátorka projektu Společně cestou necestou (ZŠ náměstí E. Beneše Varnsdorf)
