V zimě [9/1], to bylasobota, jsme se loučili s kamarádem Pepou opejkáním vuřtů na jejich zahradě, protože odjížděl na měsíc do lázní v Poděbradech a ještě ten den (pod rouškou tmy) si někdo půjčil mojí původní koloběžku. No a už jsem jí neviděl, po krásných společných šesti letech.
Nějak jsem to sesmolil, je to povinnost a neumím to prostě:
S opejkání jsme skončili kolem 20.00 hodiny večerní, možná o trochu déle. V plánu jsme ještě měli společně zajít posedět do tepla hospůdky Bohemia ve Šluknově. Kolem půl dvanácté jsem se rozhodl jít domů. Došel jsem venku ke stojanu na kola a kolobka byla fuč. Nikdy mne nenapadlo, že mi jí někdo může nechat dobrovolně zmizet, že jsem tu byl jediný, kdo u nás ve městě (den co den) brázdí jednonožně kolmo po silnicích tam i zpět. V první moment jsem sit o nebral,říkal jsem si, že se musí někde objevit. Jenže, měsíc nic, druhý měsíc nic, třetí měsíc nic. Řekl jsem si, že se nic neděje, že mám doma nový rám se zadním kolem, že si za čas, až seženu nějaké peníze, že si jí nechám dá tdo kupy. Jenže nadešel první domácí fotbalový zápas ve Šluknově a já vám zažil šok, který přeji všem. Lidi na stadionu mi předali fungl novou kolobku, na kterou se jednoduše složili. Byl to pro mne šok, který vydejchávám ještě teď, když toto smolím. Dal jsem si fóra na přemejšlení 100 kiláků, ale nic kloudnýho mne nenapadá. Snad jen můj neskonalý obdiv a díky moc VŠEM, kteří mi dali tuto úža kolobku. Já jí vlastně mám od nich půjčenou a tak se k ní taky budu chovat.
