Radek Petrášek je fotograf a výběžanský rodák (*1978 Varnsdorf). Vídáme se nejčastěji na sociálních sítích, díky tomu, že jsme zajeli i na finálová utkání libereckých Bílých Tygrů, potkali jsme se i při práci a měli čas trochu popovídat. Výsledkem je i následující rozhovor.
Jak ses, Radku, stal fotoreportérem?
Fotil jsem. Fotil jsem pro Hlas Severu, to mi bylo asi patnáct, pak jsem posílal autobusem fotky do Děčínského Deníku a pak, to už jsem měl po civilce, jsem nějakým záhadným způsobem vypomáhal v Mladé Frontě a fotil asi půl roku za Ondru Hájka, kterej byl nemocnej …
A to jsme asi tak v kterém roce?
Někde devadesát šest, devadesát sedm …
A pak jsem vlastně v roce devadesát osm nastoupil do četky.
Tak to už je pěkně dlouho..
Když jsi fotit začínal, absolvoval jsi ten klasický model: Pionýr, Smena, Zenit, Praktica?
Ne, já jsem začal Optimetou, pak jsem si hned pořídil B100 Prakticu, Yashicu a potom Nikon.
Opustí člověka taková ta romantická představa o práci fotoreportéra, když to začne opravdu dělat?
Já jsme o té práci nikdy neměl moc romantickou představu. Chtěl jsem dělat fotku jako řemeslo, což se mi povedlo. Když jsem jako kluk viděl ty kolegy, který jsem obdivoval někde na fotce nebo v televizi, jak tahaj ty těžký brašny s vybavením, tak jsem si říkal, že jestli to chci někdy dělat, tak to jinak nejde. A že tedy, jestli to dělat chci, budou mě bolet záda. A tak to je.
Chtěl ses někdy nějak specializovat? Na sport? Na umění? Na něco?
Ne, chtěl jsem dělat reportáž a to mi práce v agentuře splňuje vrchovatě.
Co nějaké reportážní focení ve světě?
I to jsem si užil, fotil jsem mistrovství světa v hokeji, EURO, kvalifikaci na fotbalové mistrovství, olympiádu a to je opravdu dřina. Pracuješ dvanáct – šestnáct hodin denně, takže na tyhle akce není ani moc velká tlačenice. Momentálně se ani nikam nehlásím a nechystám. Chci teď být doma.
Fotografická technika udělala veliký pokrok, fotit se dá skoro vším a už i poměrně kvalitně. Má to nějaký vliv na fotografickou profi scénu?
Určitě. Fotooddělení v novinách jsou velice zeštíhlena, nám jak agentuře to možná trochu pomáhá. Když se podíváš na Facebook nebo i jinam po internetu a začneš hledat co a kdo je ‚fotoreportér‘ vyskočí ti miliony odkazů. Skoro u každého pak najdeš nějakou dobrou nebo výbornou fotku, která má tisíce lajků; jenomže ty, jako profík, musíš udělat dobrou fotku z úplně všeho. To je ten rozdíl.
Není to všechno hrozně náročný a ubíjející? Bereš si volno?
Jo, nechávám si volný víkend tak jednou do měsíce, jednou za tři neděle. A na dovolenou foťák nevozím vůbec.
Když tak koukám co zveřejňuješ na sítích, je tvůj záběr hodně pestrý, ale pravidelně se vrací jedno téma. Ještěd. Je to nějaká úchylka?
Ne, to je tady v Liberci normální…
Musí na to být nějaké extra světlo, nebo si ho prostě musíš vyfotit jednou za den, nebo jak to je?
Fotím ho, když mě nějak zaujme. Když jsou nějaký mraky, nebo západ slunce, nebo východ slunce, nebo omrzlice, nebo když jdu se psem, nebo když jedu kolem … takže vlastně pořád.
Ale cíleně to nevyhledávám. Je to vlastně jenom taková kratochvíle.
Nechtěls někdy udělat výstavu těch Ještědů?
No, napadlo mě to, ale nechci. Ty fotky jsou navíc většinou dělaný mobilním telefonem …
Tak mi ti uděláme výstavu u nás na webu, jo?
Tak jo. To budu rád.
A ještě jedna otázka, když jsme tady na hokeji, jak se má hokej fotit? Je na to nějaká finta?
Není. Musíš prostě fotit, ale hlavně dávat pozor, aby tě netrefil puk.
Radek Petrášek je liberecký fotoreportér agentury ČTK, fotí Nikonem, fotky na Instagram pořizuje většinou iPhonem (to mě naučil Tomáš Tesař, taky mi doporučil aplikaci na úpravu fotek SnapSeed, umí úplně všecno, co potřebuju).
Radek také na Instagramu používá spoustu rafinovaných hashTagů, které vás i jinak spolehlivě přivedou do Liberce a jeho okolí: #liberec #insta_cze #czech #jested #igraczech #liberecgram #igdaily #fajnkraj
