Původně chtěla Mirka začít stavět, ale nakonec ji svojí duší učaroval starý dům. Teď tu žije s manželem Honzou a dvěma syny. Návštěvy si rozhodně nenechá ujít ani jejich anglický kokršpaněl, za to dvě kočky z oblíbených křesel vyruší jen málo co.
Před deseti lety vypadala roubenka na okraji pole dost zchátrale, přesto si své kupce našla. „Strašně se mi tu líbilo schodiště. A zahrada. Nahoře v patře zrovna svítilo slunce do ložnice – hned jsem si představila, jaké by to tu mohlo být a zamilovala jsem se,“ vypráví novodobý příběh roubenky majitelka Mirka.
Rekonstrukce toho nejzákladnějšího trvala tři čtvrtě roku. „Abychom se mohli nastěhovat, udělali jsme spodek domu a koupelnu, zbytek vznikal za provozu. Tady je to jedna velká rekonstrukce, kde jsme skončili, tam můžeme zase začít,“ smířeně pokračuje maminka na rodičovské dovolené.
A co je tu nejhezčí? „Ta poloha u pole, vedle je i takový lesík. Srnky a jezevci chodí na zahradu, přitom jsme pořád ve městě,“ neváhá s odpovědí Mirka. Vždy to však idylka nebyla. Zahrada byl podle jejích slov dříve takřka neprůchozí prales. Teď pobyt na zahradě zpříjemňují hned dvě terasy a pro děti velké dřevěné hřiště.
(Autorku článku, Janu Ducháčkovou, můžete sledovat na jejím blogu enelavie.)
