Otevírání turistické sezóny se letos rozprostřelo do času i do prostoru. Od páteční vycházky za budoucí rozhlednou na Maškově vrchu přes sobotní kroužení kolem Jetřichovic a obhlídku okolí České Kamenice po nedělní přeshraniční výlet.
Předpověď počasí byla na neděli 24. dubna 2016 opravdu strašlivá, leckdo by se mohl zaleknout, ale nakonec jsme ráno na autobusovém nádraží v Děčíně obsadili takřka celý autobus. Vyhlídkovou jízdou směřujeme do Tisé a sledujeme, jak kolem silnice na mnoha místech leží čerstvý sníh.
V Tisé chvilka volna, někdo směřuje obhlédnout vstup do skalního města, já zaběhnu do Infocentra. Zrovna moc toho tady nemají, nicméně to hlavní ano – leták k autobusové lince 217, provozované německým dopravcem. Kvůli ní jsme vlastně tady – jede z Pirny do Petrovic, Tisé, pod Děčínským Sněžníkem a přes cestu, dosud přístupnou jen pěším a cyklistům, směrem na Rosenthal a do Königsteinu. Vypadá to, že tolik cestujících najednou ještě přepravováno nebylo, ale snad bude obsazenost v sezóně slušná, taková nápaditá trasa by si to zasloužila.
Po spoustě zastávek k focení přece jen na německé straně vystupujeme. Neznačenými cestami úžasným skalním terénem sestupujeme do údolí říčky Biela, kde se napojíme na místní značení a míříme k dnešnímu prvnímu cíli. Skalní vyhlídka Grenzplatte – otevírá se před námi prosluněné panorama, na obzoru Děčínský Sněžník, pod námi Ostrov. Kocháme se, svačíme, pózujeme. Po červené směr Ottomühle a Herkulovy sloupy. Zastavujeme u Bennohöhle – není to jeskyně v pravém slova smyslu, tyhle útvary tu vznikají zvětráváním a řícením.
Konečně zpět v údolí. Ovšem volíme nejprve opačný směr – kousek od Ottomühle jsou další jeskyňky, Schwedenhöhle a Eisloch. V té druhé má být věčný led a sníh, ale není. Za chvíli nám to ovšem vynahradí prudká změna počasí. Když se od kiosku u parkoviště vydáme k Herkulovým sloupům, začne poměrně hustě sněžit.
Prošmejdíme okružní trasu vyhlídek nad samotnými sloupy až k vyhlídce Kaiser-Wilhelm-Feste, odtud sestoupíme na spodní cestu a sloupy tak obejdeme ze všech stran, ale vyhneme se jim. Tak zas někdy příště, čas tlačí. Už na nás čeká „náš“ autobus, který nás přes Königstein s výhledy na Lilienstein odveze do Bad Schandau. Tady se část výletníků vrhne do kaváren a cukráren, část vykoná tradiční kolečko z parkoviště na nábřeží k lázním Toskana a zpět na náměstí. A pak už jen cesta zpět, do Děčína.
