Na sklonku roku 2015 se na pultech objevila kniha Stanislava Motla, novináře a spisovatele, který se dlouhá léta věnuje dějinám druhé světové války. Nese název „Válka před válkou“ a podtitul „Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě“.
Vzhledem ke knihám, které jsem četl poslední dobou (1 ->, 2 ->, 3 ->) a jejich úhlu pohledu, chtěl jsem vyvážit situaci a udělat si radost „domácím“ pohledem na dění v předválečné době, obzvláště pak v regionu dobře známém. Anotace slibuje poměrně hodně, jde o dobu pro naši republiku kritickou a zajímavou, zmapovanou všelijak a stále velmi kontroverzní.
No, na rovinu – jsem zklamán a nesdílím nadšení jiných. Přečtené knihy, podávající náhled té „zlé“ strany, jsou svým obsahem mnohdy kontroverzní a místy až nepochopitelné, ale autentické, informativní. Tady jsem měl problém vlastně hned od počátku – za největší autoritu a vizionáře považuje autor Jiřího Muchu. Nejsem žádný soudce, ale minulost tohoto muže není tak úplně průzračná a bez chyb, abych se smířil s tím, že o jeho ne zrovna příjemné epizodě života nezazní ani slovo a každá jeho věta je autorem považována za dogma a málem písmo svaté.
Je mi jasné, že v dnešní době už těžko někdo sežene přímé autentické povídání o oné době. Takže se tady hojně cituje z jiných pramenů. Na můj vkus až nějak příliš hojně, a neobjevně. Vzbudilo to ve mně touhu si konečně našetřit na obsáhlé Dějiny Nového Boru Vladislava Jindry, z nichž se tu cituje přečasto. Navíc mě zarazilo, když autor chvílemi cituje sám ze sebe, ze svých starších knih.
Ano, jsou tu fakta, ano, jsou tu otřesná svědectví o tom, co se před a po záboru Sudet odehrávalo, ale pořád jsem měl pocit, že se nedozvídám něco nového, něco navíc. I formální stránka textu, kdy je pod každým názvem kapitoly „synopse“ obsahu, mi trochu vadila – až jsem měl občas pocit, že jsem se nedozvěděl to, co bylo slibováno. Vlastně jediným objevem pro mne byla konference v Évianu, nepamatuji, že bych o ní kdykoli předtím slyšel.
Pokud o tom, co se za první republiky a před začátkem 2. světové války odehrávalo, máte jen mlhavé tušení, pak tahle kniha podá vcelku celistvý a hutný přehled. Ve mně ale po dočtení zůstala taková nějaká hořkost, asi jako když byl Stanislav Motl ve varnsdorfské knihovně na přednášce a hned na prvním promítaném obrázku měl dvě pravopisné chyby… Prostě jako kdyby se něco nepovedlo.
