Tak trochu nenápadně vklouzlo na prkna varnsdorfského Městského divadla představení Divadla Drak z Hradce Králové Poslední trik Georgese Mélièse, ve čtvrtek 14. dubna 2016 dopoledne, určené pro 8. a 9. třídu a odpovídající třídy gymnázia.
Po den staré informaci, že se scéna staví cca 4 hodiny, jsem čekal leccos. Ale to, co soubor předvedl na jevišti, to předčilo veškerá má očekávání. Představení hravé, kouzelné, pracující s náznaky i znalostmi přihlížejících (inu ano, pro nepřipravené to moc není). Zdánlivě jednoduché kulisy, umožňující neuvěřitelné „triky“, občas až šokující efekty. Kombinace se zadní projekcí, filmovými dotáčkami a původními materiály tohoto slavného filmaře. Napsat cokoli víc by bylo spoilerem, připravujícím případného diváka o zážitek, o okouzlení z nepředpokládaného. Stejně jako jsou spoilerem i fotografie z představení… Imaginace tvůrců a nadšení pro tenhle námět zasluhují obdiv.
PS. Když se při (nebo po; to je lepší) tomhle dechberoucím představení Posledního triku zamyslíte, proč vám to ten dech vzalo, musíte se ještě jednou uklonit všem tvůrcům a zúčastněným, neboť právě tenhle kousek je příklad inspirovaného a inspirativního díla, pro jehož vznik potřebujete velikej nápad, který ovšem musíte opatrně — krůček po krůčku — cizelovat, právě tak, aby tam všeho bylo tak akorát, aby nic nechybělo, ale aby taky něčeho nepřebývalo. Úplně vidím ty nápady, které musely spadnout pod stůl, aby mělo představení akorát dlouhou stopáž, aby udrželo svou kompaktnost a aby nikde nedrhlo. Když už tohle všechno vymyslíte, musíte hodiny, dny a týdny zkoušet, neboť tím dalším trikem, který přispívá k naprosto ultimativnímu pocitu, který si divák z divadla odnáší, je v hodinářské přesnosti gest, pohybu a timingu herců. Všechno to běží jako na drátkách, nic se nezastaví, herci nemají nárok na improvizaci. Musejí být přesní ne na vteřinky, ale na desetinky vteřin.
Před varnsdorfským představením odehráli tři (TŘI!) představení v České Lípě a jedno bylo jako druhé, nikde nebyla znát únava nebo — nedej bože!! — nějaká laxnost.
Prostě je to hodně tvrdej chleba, který ovšem pro diváky stává se křupavou bagetou se spoustou máslíčkem i šunčičkou a čerstvým salátem navrch. Good job.
(md)
A jak to dělal George?
