K pramalé radosti všech, kdo si zvykli na vynikající a přebohaté občerstvení od Ester a nevšední Filipův um získávat výborné hosty, uskutečnila se v pátek 2. listopadu 2012 v rumburském muzeu poslední přednáška z cyklu Osudy, na kterou tentokrát dorazila paní Jiřina Šiklová.
I tentokrát se sál zaplnil, přece jen – moudří lidé se poslouchají výborně. Na začátek něco životopisných dat v poněkud netradičním podání, a poté už vzpomínky na bohatý život a jeho peripetie. Od Univerzity Karlovy k uklízečce, od sociologie do vězení na Ruzyni, o konspirační práci a dopravování rukopisů do zahraničí. Je neuvěřitelné, jak alespoň někteří lidé poznamenaní dobou minulou mohou zůstat nezahořklí, vtipní a otevření. Čas plynul jako voda a do uší posluchačů padala perla za perlou.
Jen namátkou – když vyprávěla o bytových podmínkách dávných let, citovala předpis, podle něhož bylo možné získat navíc metry čtvereční ze dvou důvodů – buď titulem CSc., nebo onemocněním tuberkulózou. Když šla řeč o shánění pracovního místa po vyhazovu z univerzity, uchytila se na geriatrii, protože tam stejně všichni brzy umřou a její protistátní působení tam tudíž nebude mít valný vliv. A ta myšlenka z titulku? První polovina pochází z pracovního pohovoru na místo uklizečky, ta druhá z doby, kdy v této „funkci“ uklízela záchodky a snažila se varovné tabule pojmout pro případné čtenáře poněkud netradičně.
A dobrá rada na závěr – je prý třeba si pamatovat jen to lepší, protože pak alespoň nebudete mít žaludeční vředy…
