Tak jsem si zase jednou zašel do kina. Už jenom proto, že jde o film ze zatím nepříliš početného (a nepříliš úspěšného) světa komiksů DC, a také proto, že šlo o film ve 3D a těch jsem zatím zrovna moc neviděl.
Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti je filmem, který rozdělil diváctvo na dvě skupiny ještě dřív, než byl k dispozici byť jen trailer. Recenzenti většinou čekali průšvih a propadák (a trailer na tom nic nezměnil), fanoušci super film (a trailer na tom nic nezměnil). A vlastně to zůstalo stejné, i když je film v kinech.
Občas opravdu neodhadnu situaci – měl jsem trochu obavy, aby vůbec někdo do kina přišel, ale když jsem viděl přeplněné parkoviště a musel s autem do blízkého sídliště, znejistěl jsem. Natož poté, kdy jsem si musel stoupnout do fronty (!) u pokladny. A kdo by to čekal, že až se budu sápat na místo, narazím potmě na známé (zdravím Andreu a Honzu).
První poznatek – pokud někde budou dávat film ve 2D, ničeho nelitujte. Efekt 3D se opravdu projevuje jen a jen v tom, že je všechno na plátně tmavé tak, až má člověk občas problém rozeznat, co se to vlastně děje. Navíc jsem měl silný pocit, že je opravdu zhola zbytečné – jediné, když jsem něco prostorového zaznamenal, bylo padání listů během úvodních titulků, a pak během filmu na některých místech divné odlesky v místech, kde by vůbec být neměly.
Než dojde na samotný film, musím předeslat, že se jakž takž začínám orientovat ve světě Marvelu, ale u DC mám velké mezery. Zasekl jsem se u Supermana Christophera Reevea a Batmana Michaela Keatona. Nikdy jsem nepochopil nadšení ze slintajícího Heatha Ledgere po restartu netopýří série a Muž z oceli je pro mě opravdu k nesnesení.
Bez částečných spoilerů to asi nepůjde, takže pokud chcete na film teprve jít, raději přestaňte číst. Na druhý zmíněný film tahle novinka přímo navazuje, zatímco všechny filmy o Batmanovi jsou zcela ignorovány a na začátku filmu jsou alespoň některé motivy ze života Bruce Wayna zopakovány, i když se nakonec ukáže, že spíš jen účelově (pro využití v nočních můrách a primitivní řešení neshod dvou superhrdinů). Co překvapí, že Metropolis a Gotham City jsou zřejmě takřka dvojměstí, protože na začátku Bruce Wayne sleduje zápas „tehdy ještě ne“ Supermana se Zodem na vlastní oči, a ve druhé polovině promítá svého netopýra na oblohu na dohled od redakce Daily Planet (které mu dokonce patří).
Stejně tak překvapuje, že Bruce Wyne a Clark Kent se osobně potkávají a sdělují si nenávist a obavy ze Supermana a Batmana. A ani jeden z těch chytrolínů netuší, dokud je proti sobě přímo nepoštve Lex Luthor.
Všichni (a nejen tihle tři) ovšem v celém filmu jednají poněkud pitomě a nevysvětlitelně. Proč proboha krásná neznámá, kterou i po prozrazení její identity nikdo nenazve Wonder Woman, pase po datech Lexe Luthora a hledá v nich inkriminující fotografii? Jak Lex Luthor může cokoli vědět o kryptonské vesmírné lodi, „sejmout“ Zedovy otisky a ovládat ji? Ostatně, chvíli před je konstatováno, že kryptonit zabíjí buňky v těle kryptoňanů, co by asi tak potom zbylo z odřezané kůže z prstů? A vznik monstra z mrtvoly Zoda a krve Lexe Luthora je spíš k smíchu. Proč Lois zahodí kopí v troskách do vody? Proč Superman „zachraňuje svět“ tak, že vyráží k jednotlivcům, jejichž osud zahlédne v televizi, místo toho, aby řešil něco koncepčního a masovějšího? Jak mohlo sledovací zařízení zůstat na sloupku kamionu, když půlka nástavby vzala za své při automobilové honičce. Ostatně, honičky a akční scény… Dlouho jsem netrpěl takovým pocitem nepřehlednosti a dyslektického střihu. Když si z akčních scén pamatuji jen zaťaté zuby pod maskou, černotu a občasný výbuch, je něco špatně.
3D bývá standardně bez titulků, s dabingem. Nemohu proto soudit, zda i originál je vystavěn tak, že patetická a burcující hudba je o fous nad snesitelnou úrovní normálního zvuku a dialogů. Prostě chvílemi řve víc, než je snesitelné.
Recenzí a kritik jsem před i po nastudoval docela dost. Neviděl bych to jako úplnou katastrofu jako někteří, ale s většinou názorů nezbývá, než souhlasit. Ano, Amy Adams opravdu není Lois Laneová, ale v té vaně jí to fakt sluší. Ano, jde o sled nelogických a nesouvislých scén, které se jako smysluplné drama jen tváří. Ano, bez znalosti náležitostí světa DC člověk leckdy nechápe, oč vlastně jde. Ano, je pitomé, že název naznačuje počátek Ligy spravedlnosti, ale nic takového. Jen náznak, ale proč by si Batman měl z pár vteřin videí zcela neznámých (ne)lidí myslet, že budou chtít bránit nějakou spravedlnost? Ostatně, i Wonder Woman mu naznačí, že mu na to (zatím) všichni zvysoka kašlou. A ona je vůbec otázka, před čím by měli chránit. Batman sice náznakově sem tam někoho pomocí svých hraček zmasakruje a ocejchuje, ale proč a nač? Inu, možná jde o „něco“, čím Lex Luthor vyhrožuje ve vězení – i když těžko hádat, o čm vlastně mluví a jak o tom případně vůbec ví. Co je Wonder Woman zač, že před útokem monstra, které Supermanem hází jak vlaštovkou, ji ochrání štít velikosti většího talíře (a nezkřiví se jí ani vlas, natož aby se někde objevil škrábanec)?
Peněz za lístek mi líto nakonec není, ale vidět tohle znovu opravdu nepotřebuji. A jestli budu chtít vidět jakékoli z plánovaných pokračování a sólovek, to je opravdu otázka. Ten jeden jediný vtip v celém filmu situaci opravdu nezachrání. František Fuka se zmiňuje o dvou, musel jsem se podívat na trailer, abych si osvěžil paměť…
PS: Po předchozí zkušenosti, kdy jsem z Deadpoola odešel při titulcích a pak všude četl o skvělé potitulkové scéně, jsem tentokrát vydržel až do zatažení opony. A NIC!
