Moje pravidelné pondělní psaní k vám tentokrát putovalo ze slovutného města Strasbourg (česky Štrasburk), čímž se snažím omlouvit pozdní vydání. Poslové dělali, co mohli…
Ano, Strasbourg má – věřte, nebo ne – zhruba polovinu obyvatel, než Brno. V následujících řádcích jsem se chystal přinést řadu trefných srovnání jednoho ze dvou “hlavních měst” Evropské unie a druhého nejlidnatějšího města České republiky, ale po chvíli mi ty ironické a zlomyslné srandičky přišly slabomyslné a zbytečné, takže si je (jestli chcete) domyslete sami…
Už pár dní mi ale na srdci leží cosi docela jiného. Skutečnost, že na pozici prezidenta sedí už pár let skutečná karikatura toho úřadu pravděpodobně způsobila – protože lejno padá směrem dolů -, že se začal šířit takový neblahy zvyk. A to totiž ten, že nás (dolních deset miliónů) nějací papalášové čím dál častěji častují nehoráznými vysvětleními okolností, za jakých funguje “jejich” (!) verze demokracie.
Například: Před nějakým časem lomcovala Poslaneckou sněmovnou debata o tom, zda může menšina bránit přijetí nějakého zákona pomocí tzv. “obstrukcí”. Jednoduchá odpověď zní: ale samozřejmě, že může. Poslanci koalice nakonec silově potlačili všechna základní demokratická práva, především právo menšiny na ochranu před kolektivní hloupostí sněmovní většiny, a schválila, že obstrukce zakazuje. Načež sněmovnou “prošel” zákon o elektronické evidenci tržeb. Přátelé, až ten zákon začne platit, bude Bureš potřebovat dvacet bodyguardů, ale ne v Čecké republice, nýbrž v jeho milované Francii, protože takový záchvat nenávisti, jaký se proti němu zvedne od všech normálních živnostníků, tak to si nedovede představit. No, nic…
V diskusi o zrušení tzv. obstrukcí (resp. o zkrácení projednávací doby) zaznělo, že je “absolutně vyloučeno v demokracii, aby nějaká menšina zlovolně bránila většině v přijímání zákonů”. A to je právě ten moment, který mě na dnešních mocipánech, ať už to jsou představitelé exekutivy, či zákonodárci, děsně štve. Oni totiž neznají nic, ale vůbec nic z dějin toho, čemu se říká “demokracie”. Nemají řádné vzdělání, nemají dobré vychování, nevědí nic o ctění tradic, nemají pojem o rámci lidského chování ohraničeného tzv. „morálkou“. Nic nevědí o tom, že tvůrci toho systému (na mysli mám „demokracii“) mnohdy šli proti vlastním “partajím” neboť cítili “morální” povinnost zachovat se “čestně” a nedovolit, aby práve nějaká “většina” cosi děsivě pokazila. Dějiny USA jsou posety činy těchto morálních a zodpovědných politiků. Ano, stálo to USA (ale též a dříve Británii) pěkně průšvihy. Ano, měli tam i občanské války. Ale, mají tam demokracii. My máme – kleptokracii, řízenou (dříve kmotry a velrybáři) nyní “oligarchy”.
Další příklad: V posledních dnech jsme svědky ohýbání nejen skutečného práva, ale i morálních jakýchsi základních zásad, a to v podání Trojjediného vlastnického Bureše – miliardáře, který kromě toho, že vlastní většinu trhu s potravinami a dalšími chemikáliemi v zemi, vlastní ještě ministerstvo financí, které mu to pomáhá financovat a zároveň vlastní dozorující orgány, které kontrolují, nejspíš to, aby nikdo nepřišel na to, kolik si ze státního rozpočtu stáhnul pro sebe…
To, přátelé, není normální situace, i když se vám to pan Bureš snaží, prostřednictvím jím vlastněných médií (30% mediálního trhu), namluvit.
Nejhorší na té situaci je to, že “jsme” si toho Bureše zvolili. A on je nyní prakticky nezničitelný, čtěme “neodvolatelný”. Kdyby ho premiér Sobotka odvolal, mohou nastat různé možnosti, ale pišme si, že dvě nejhorších z nich by měly velku šanci na uskutečnění: verze 1) nastanou nové, předčasné volby a mocně zvítezí Hnutí ANO, Bureš se pak stane premiérem. Ble! Verze 2) – ještě horší – hlávka salátu, opravuji, hlava státu se podle svého nejlepšího přesvědčení vykašle na to, aby někoho pověřila sestavením vlády, ale sestaví si vlastní, prorusáckou “vládu odporníků”, čili úřednickou vládu a s tou se to bude snažit dokopat do řádných voleb v roce 2018. Ble, ble!
Jak tak sleduji v jaké sebevražedné náladě nyní hlava státu je, už by pro nás pro všechny – pod jeho vedením, či vedením jeho kamarádů – žádný rok 2018 nastat nemusel.
Krásné, klidné, spokojené, rozjímavé a optimistické Velikonoce Vám všem ze Strasbourgu přeje… však vy víte kdo.
P.S. Příště o tom, jak se na celé současné situaci podepisuje fakt, že jsme (my všichni) k té „naší demokracii“ přišli tak nějak moc snadno, a proto si jí nijak zvlášť neceníme a nebráníme jí…
