V pátek 11.3. někdy po poledni se na mně Dominika otočila od počítače a řekla: “Keith Emerson”. V posledních týdnech už jen samotné vyslovení jména některé z rockových legend znamená bohužel, že je po smrti.
Keith Emerson si, jak se zdá, prohnal hlavou kuli. Co ho k tomu vedlo je jedno a nepřísluší mi to hodnotit. Ale cosi sdělit musím a potřebuji.
V prosinci roku 1968 mi bylo pěkných 14 a půl roku. Vzhledem k tomu, že tehdy nebyly počítače, bylo na všechno ostatní dost času. Tou dobou jsem měl knihovnu rodičů přečtenou dvakrát dokola (včetně všech ročníků Světové literatury + existencialisti + ruská klasika + Medvídek Pú…) a doplňkově k tomu jsem měl naposloucháno vinylů až běda. Jinými slovy “sežral jsem tou dobou už všechnu moudrost světa“, myslel jsem si :) Byl jsem sice tehdy skalní fanoušek Johna Mayalla a té britské party, která udělala z amerického blues světovou záležitost, ale to neznamenalo, že bych neposlouchal nic jiného.
V prosinci roku 1968 se v pražském sále Lucerna uskutečnil 2. ročník “Československého Beat Festivalu”. Spousta nádherné muziky domácí i zahraniční. Prúdy, Blue Effect, Synkopy 61, Framus Five, The Primitives Group – a hodně dalších, ale… Z mého tehdejšího pohledu byl uzemňující koncert holandské bluesové kapely Cuby and the Blizzards s fenomenálním kytaristou Eelco Geelingem (Radim Hladík st. tehdy bloudil kuloáry s nepřítomnám výrazem a sděloval, že po poslechu toho masakru uvažuje o tom, jít nejpíš “k pásu do ČKD” :)) No, nic…
A pak – začali hrát Nice. Britská formace právě s Keithem Emersonem u Hammondových varhan. A děly se věci! Ten koncert mi asi nějak otevřel vnitřní oko a ucho na všechnu možnou muziku. Keith Emerson nejen, že nevídaně (ekvilibristicky) hrál na varhany, ale jakou hudbu! Směsici “klasiky” a “rocku” do té doby neslýchanou. Nevídaná byla i “show”, kterou předváděl, když s těmi “hammondkami” na scéně šoupal, třískal do nich (pro nás v publiku úplná svatokrádež, či ničení svatého předmětu!), zabodával pod klávesy nože a – v neposlední řadě – vlastně s tím nástrojem veřejně obcoval. Dodnes mám husí kůži a mám dojem, že tehdy jsem trochu navěky zešílel. Myslím, že jsem nebyl sám.
Takže za tenhle iniciační koncert, ale i za jeho další tvorbu v rámci superskupiny Emerson, Lake and Palmer, poklona a věčné díky! Rocková muzika (a vlastně nejen ta) panu Emersonovi vděčí za hodně moc!
P.S. A my domácí jsme se později mohli radovat, že máme v zemi srovnatelného mága. Ano, pak přišlo Colegium Musicum s Marianem Vargou… A to je už jiná kapitola.
Kdyby náhodou (z té doby):
Cuby and the Blizzards:
https://youtu.be/VIC1vvP2IpE
a The Nice:
