Dva články v neděli 6. 3. úplně rozsekaly statistiky v návštěvnosti a všechny ostatní sdílení a lajkování z minulého týdne. Jeden o retrooslavě MDŽ v Mikulášovicích (autor Jiří Fišer) a druhý o troskách zámečku, který stále ještě stojí v Karlově Údolí u Šluknova, a který pamatuje lepší časy (autor Ivo Šafus).
Oslava MDŽ se vydařila, nemůžu se zbavit pocitu, že tohle vyvolávání duchů socialistické minulosti je tak úspěšné, že brzy budeme podobné svátky slavit povinně a že účast na nich nebude tak masová.
Volání po pořádku bude mít za následek, že stálé šmírování stane se normou; ostatně policie podobá se stále více esenbákům, z nedostatku jiné činnosti zejména buzerují a spát jezdívají na starou trať za městem :)
Tyhle resentimenty jsou zrádné. Jak si je mají vyložit děti, které nemají ponětí, co byl ten socialismus vlastně zač, protože ve škole se to neučí, doma jim to neřeknou (zlatý časy, všichni měli práci!!!) a televize tuhle všeobecnou tupost přiživují reprízami všeho toho, co mělo dávno skončit v propadlišti dějin.
V Mikulášovicích zanedlouho vstoupíme znovu do stroje času, protože bude první máj a tak je čas obléknout svazácké a pionýrské kroje, vytáhnout staré (a jak se zdá, pečlivě opečovávané, transparenty) a obléknout uniformy sboru národní bezpečnosti!
A my to znovu vyfotíme a naši čtenáři se budou radovat. Brrrr.
Jestli nevíte, co na prvního máje slavit, slavte lásku, běžte na mez, běžte pod břízu běžte … běžte a množte se! Neboť nikoli Valentýn, ale první máj je tím důležitým svátkem, kdy hrdliččin zve ku lásce hlas.
Ten druhý článek, který získal takovou (a zaslouženou!) pozornost, se věnuje jednomu domu, který v tu chvíli jako by symbolizoval všechnu zašlou slávu výběžku a jeho obyvatel.
Upomíná na časy, kdy nebe bylo modřejší a holky krásnější.
Jak je možné, že tu všude bylo tolik krásných domů, opečovávaných zahrad, rybníků a turistických hospůdek?
Bylo tu násobně více obyvatel, byl tu průmysl, který je uživil. Atakdále.
Bylo ale také zrovna, jako na potvoru, odpoledne před válkou tak strašnou, že ještě teď z ní jde taková hrůza, která snad brzdí šílence na všech stranách barikád vyvolat novou, ještě lepší a hroznější. A byl podvečer před vyhnáním původních obyvatel a majitelů všech těch budov, zahrad a usedlostí… Ať se nám zdají důvody k vyhnání jakkoli dobré (nebo špatné), realita je taková, že novousedlíci (jo, to jsme my všichni) si za všechny ty roky neuměli najít vztah a poměr ke všemu, co tu převzali, nedokázali vytvořit pro své děti ty správné podmínky, aby tu zůstávaly a v díle (v jakém, že ano) pokračovaly. O vnucích nemluvě.
Trochu se to tu prostě sype, ale ještě není všem dnům konec.
Je to jednoduché, je to na nás a my jsme, tedy vy, co to čtete, určitě dobří. Tak na to jenom nezapomínejte).
Abych se ještě jednou vrátil do minulého týdne, další úspěšný Martinův článek se týkal našeho pana prezidenta a jeho pře o ten Peroutkův článek.
Tady už ta paralela se socialismem pokulhává, tady se dostáváme až k nějakým asijským praktikám a praxím, kdy neomylný génius vede svůj lid ke světlým zítřkům, tedy slovy klasika přímo do prdele.
