Pokud snad máte pocit, že takový nějaký nadpis a podobnou fotku jste u nás už viděli, neplete se. Nemůžu za to, že provozovatelé hospod se tu stačí střídat rychleji, než já do nich chodím na průzkum. Po Holanďanech se totiž slehla zem a od konce února 2016 varnsdorfskou restauraci Koliba obsadil nový provozovatel.
Takže jsem hledal záminku a příležitost vyrazit vyzkoušet, jak to tu vypadá „nově“. Inu, zvenčí moc nepoznáte (pokud si nevšimnete, že zmizelo všechno, co bylo za Kolibou), a když vstoupíte do dvěří, tak interiér zůstal také totožný (s výjimkou dvou buldočků, vyhřívajících se před krbem).
Změnil se jídelníček (který jsem se dopředu marně snažil kdekoli objevit), i když ne zase tolik. Zmizely těstoviny, denní nabídka (možná proto, že byla sobota), sem tam se hnuly ceny.
Na jídlo čekáme tak cca 10- 15 minut, za tu dobu dorazil další pár (na jídlo) a jednotlivec se psem (na pivo, pořád tu mají Konráda). My si dáváme Kofolu, v chlaďáku vedle bartpultu je vidět dalšího pití přehršel.
Zanedlouho se před námi ocitají talíře, a to hned 4. Maso samostatně, příloha samostatně. Načančané jak z katalogu. Moje medailonky na medu s chilli omáčkou se jen sypou, omáčka se opravdu medově táhne a pusa mě za chvíli solidně pálí.
Dcera po jídle konstatuje, že pro ni by klidně mohlo být jídlo na jednom talíři za nižší cenu, ale shodneme se, že proti chuťové kvalitě nelze mít námitek. Jen se musím opakovat – pevně doufám, že za rok nepůjdu zkoumat dalšího nájemce, protože opravdu nevím, zda si tenhle odlehlý lokál najde svoji klientelu. I když bych to místním nájemcům přál…
