Hele, já mám rozhledny rád, lezu na ně, i když mám závratě, rád si o nich čtu a rád poslouchám lidi, co je mají taky rádi a umí o nich vyprávět. Jenže jenže, někdy to člověka prostě zarazí.
Nejsem proti, když rozhleden přibývá, pokud to má trochu smysl. Tuhle se v jedné společnosti řešilo, jak si RBK chce postavit svoji rozhlednu na Strážáku, když se nedovede postarat ani o tu na Dýmníku a ještě díky ní hodlá zničit areál křížové cesty a kostela. Nebo když autoři knih o rozhlednách kroutili hlavami nad skutečností, že na Moravě je na rovině nasekáno několik zcela totožných artefaktů podle jednoho projektu.
Ono se tedy zas tak moc nového vymyslet nedá, vždycky je to prostě něco vysoko nad terén. Kámen, kov, dřevo, a přesto mnohdy různorodast a překvapení. A někdy taky ne. Nedávno proběhla anketa o podobě plánované rozhledny na varnsdorfském Špičáku. Vítězný projekt argumentoval ve svůj prospěch takto:
Úvodní myšlenkou vítězného návrhu je cesta časem. Tvůrci našli inspiraci v historii. Jejich rozhledna má symbolizovat vznik města, který se odehrál v roce 1849 spojením 6 obcí: Starý Varnsdorf, Nový Varnsdorf, Floriansdorf, Karlsdorf a Starý a Nový Franzental. V roce 1868 byl pak Varnsdorf rozhodnutím císaře Františka Josefa I. povýšen na město.
Stavbu tvoří 6 základových patek, ze kterých se vinou jednotlivé nosné ocelové pruty, které se obtáčí kolem schodiště neseného středním sloupem. Tento střední ocelový sloup představuje pomyslnou časovou osu. Cestou vzhůru tedy návštěvník symbolicky projde historií až na vyhlídkovou plošinu, která mu umožní rozhled do současnosti…
Hezké, neotřelé, a pak najednou, čistě náhodou, se moje oči zaseknou. Jenže úplně jinde… Asi se tu spojily jen 3 obce, protože přece jen se nějaké rozdíly najdou. Prostě když dva dělají totéž, není to totéž, ale někdy se to sakra podobá. Tak uvidíme, jestli uvidíme…
