Před nějakým rokem, přesněji v lednu 2015, prohlásil prezident Zeman při jednom z výtoků jeho nechvalně známých vejšlepchtů, konkrétně na shromáždění u příležitosti osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, že proslulý český novinář Ferdinand Peroutka byl fascinován Hitlerem, a že o něm dokonce napsal oslavný článek s názvem “Hitler je gentleman”. Pan Zeman argumentoval tím, že článek na vlastní oči četl, a to v dobovém čísle “společenské revue” Přítomnost. Navíc si hlava státu dokonce pamatovala, že zmiňovaný článek byl umístěn na titulní straně vlevo dole.
Problém je v tom, že článek s názvem “Hitler je gentleman”, jehož autorem by byl Ferdinand Peroutka, neexistuje. Tvrdí to opakovaně zástupy odborníků na danou problematiku. Jak historiků, tak jazykozyptců, tak dějepisců pana Peroutky a domácí žurnalistiky, prostě kde kdo. Článek není k nalezení nikde, natož v dobovém čísle Přítomnosti. Od okamžiku, kdy Zeman takto osočil ikonu české žurnalistiky, se objevila řada vysvětlení, která jako by “pomáhala” prezidentovi vyklouznout z pasti, kterou si sám špatně kontrolovaným výrokem vyrobil. Mohl si (pan Zeman) například spojit různé “hrušky” s různými “jablky”, jinak řečeno v hlavě se mu mohly pomotat a smontovat dohromady jiné články jiných autorů z té nelehké předválečné doby. Žádné z přijatelných vysvětlení prezident Zeman neakceptoval a zcela rigidně trvá na svém. Psychologie (a konec konců i ta psychiatrie) pro to má patřičnou škatulku (“stereotyp”) a hlava státu v ní pevně sedí. Vzhledem k tomu, že – bohužel – prezident je spíše sbírkou psychiatrických diagnoz, než rozumbradným vládcem lidu, je “spor o Peroutku” pouze jedním z mnoha pomyslných bitevních polí, na kterých se pan Zeman utkává sám se sebou a svými bludy, a sám na nich též padá (doslova) na hlavu poražen.
Takto řízena svými bludy, v nichž ho věrně ukotvuje a obhajuje mluvčí Ovčáček, dotáhla to nyní hlava státu do soudní síně. Ve středu 2.3. 2016 se výrokem Miloše Zemana na adresu Ferdinanda Peroutky zabýval Obvodní soud pro Prahu 1. Svět se nyní jeví v pořádku, jednalo se o jednoduchou záležitost.Prezident Zeman nepředložil článek s nadpisem “Hitler je gentleman”, a tím pádem dokázal, že pomluvil pana Peroutku. Dav nadšených spodních deseti milionů si ho (Zemana) nemůže posadit na ramena a odnést na Hrad nebo třeba rovnou do Vikárky (nezaměnit s Daliborkou, i když vlastně…). Nepředložil, musí se omluvit památce Ferdinanda Peroutky. Právě za ní výroky hlavy státu zažalovala vnučka pana Peroutky Tereza Kaslová.
Prostřednictvím mluvčího Ovčáčka nechal prezident Zeman vzkázat, že “na soud se těší, ale nepřijde”. Nikdy prý (prezident) neřekl, že k tomuto soudu přijde a pošle tam jen advokáta. Samozřejmě, že takový přístup lecos vypovídá o přístupu Miloše Zemana k celé věci. Vzhledem k tomu, že prezidentovým jediným “pevným” zázemím je jeho “pevně” vtištěný blud o údajné Peroutkově slabosti pro Hitlera, nedá se čekat, že by byl ochoten se s tím předvádět na veřejnosti, respektive před soudem. Navíc, více než rok po tomto prezidentově neblaze proslulém vejšplechtu je jasné, že nejde jaksi jen o to, pošpinit pověst významného intelektuála. Prezident Zeman si takto prostřednictvím lživých argumentů vyřizuje účty s českou intelektuální společností, s jeho nepřáteli novináři i s celou tou neexistující, ale neustále veřejnosti Hradem a příhradními posluhovači vnucovanou “pražskou kavárnou”.
“Spor o Peroutku” je v Zemanově repertoáru jen jedním z kamínků mozaiky, nebo spíše z kamenů zdi, kterou prezident staví mezi své “příznivce” a zbytek světa. Jediným profitujícím z “kauzy Peroutka” se v současné chvíli zdá být mluvčí Ovčáček. Při marném hledání příslušného článku byl (nejspíš) nucen přečíst si řadu výtečných textů a tím si bezpochyby polepšil jak ve slovní zásobě, tak ve stavbě větné, o bystrosti a hbitosti mozkových závitů ani nemluvě. To ho prostě nemohlo při četbě Peroutkových textů minout. Zdá se rovněž, že doplňkovou četbou prezidentova mluvčího by mohly být i některé teoretické texty někdejšího “Říšského ministerstva pro lidovou osvětu a propagandu” řízeného tehdy proslulým Josefem Goebbelsem. Jak jinak si vysvětlit brilantnost novějších “výkrutů”, v nichž mluvčí Ovčáček napadá soupeře právě za věci, výroky či situace, jejichž původcem je – ve skutečnosti právě naopak – prezident Zeman či jeho okolí. To je jedna z typických “goebblesovských” figur a je hodně děsivé pozorovat, jaký úspěch tyto jednoduché propagandistické triky zaznamenávají nějakých osmdesát let od jejich “nacistického” postulování…
Výrok Obvodního soudu je dobrý, jakkoli se teď “Hrad” bude vymlouvat. Hledím s důvěrou do budoucnosti, v níž (snad se toho dožiji) tu prezident Zeman prostě nebude. U pohřebního průvodu prezidenta Václava Havla jsem plakal. Tentokrát se těším, ale nepřijdu…
