Nadpis je politicky nekorektní. Je nadnesený, přehnaný, hysterický. No a co? Však ti “oni”, kteří nám jdou po krku, také nejsou zrovna frekventanti nedělních církevních škol…
A nyní trochu připovysvětlení: před pár dny promluvil “na televízi” předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský. Jeho šedin je třeba si vážit, vykonal toho v politice i v justici jistě hodně dobrého, ale principům demokracie, respektive parlamentní demokracie nerozumí. Nebo možná rozumí, ale ve svatém boji za zájmy kohosi jiného, je dokáže dezinterpretovat, až rozum bolí…
Pan Rychetský v zábavném pořadu miláčka čtyřprocentní žurnalistiky Moravce pravil, že (cituji z titulků pořadu) “Menšina nemůže zablokovat zákonodárný proces…” No, může. Přes to by vlak neměl jet. Samozřejmě to pan Rychetský řekl v souvislosti s nedávnými tzv. “obstrukcemi”, jimiž se opozice pokoušela zabránit přijetí zákona o “elektronické evidenci tržeb”. Tady máme perfektní ukázku situace “2 v jednom”. První věc: Jde o zákon, který na míru svého státem posvěceného a podporovaného podnikání ušil místopředseda vlády a ministr financí slovenský podnikatel s českým pasem Andrej Babiš. Lidé, kteří mu bláhově dali v minulých volbách hlas, tehdy nejspíš dobře nepochopili, že jeho volební heslo “Chci řídit stát jako firmu” zní ve skutečnosti “Chci stát řídit jako svojí firmu”. Zákon o elektronických a povinných pokladnách povede jen k vytvoření paralelního hospodářství, které řada z nás zažila za totality. Rozhodně nepovede ke zvýšenému výběru daní. A rozhodně povede k tomu, že Babišovi lidé na sběrném místě informací z elektronických pokladen všech možných živnostníků po celé zemi budou mít perfektní přehled o pohybu zboží. Tedy informace, které velkobchodník se všemožným zbožím, včetně potravin, chemikálií, ropných produktů a podobně, jménem Babiš, bude rozhodně umět ve svém podnikání dobře zhodnotit. A ta druhá věc v jednom: Právě tomu se opozice snažila zabránit. Je to její svaté (politické) právo a je to i její svatá (politická) povinnost tak činit. Obstrukce je jedním z nástrojů parlamentní politiky a je dvojsečná v tom, že může bránit přijetí jak fantasticky dobrých zákonů, tak také bránit přijetí naprostých nesmyslů. Jestliže neumí vládnoucí koalice dobrými a věcnými argumenty dosáhnout prosazení svých návrhů, není možné se “usnést” na tom, že jim v tom ostatní členové sněmovny nesmí bránit. Jestliže pak někdo tvrdí, že “menšina nemůže zablokovat zákonodárný proces”, může pak rovnou dodat: “Klidně nechme dekrety vládnout prezidenta, zrušme Parlament a kritiky postavme ke zdi, protože nám překážejí ve vytváření té jediné pravé a správné, totiž budoucnosti podle našich potřeb…” Tomu se říká diktatura a podobné výroky k tomu celkem dobře a krásně nastavují kurs, zvlášť pro voliče neznalé jemných fines politiky.
A zde se blížíme k vysvětlení onoho kursu ke „konečnému řešení české otázky“: ono zavedení registračních pokladen povede (střílím od boku) nejdéle do roka ke zdecimování celé jedné vrstvy malých (a možná i těch středních) živnostníků a podnikatelů. Nejenže od nich Babiš nevybere plánované miliardy, on je i zničí, zruší, zadupe do země. Tím se samozřejmě nezbaví svých paranoidních představ o tom, že každý jiný podnikatel než on, je podvodník, podrazák a zloděj. Ale zbaví tuhle zemi přinejmenším několika desítek (možná stovek) tisíc pracovitých lidí, kteří dosud odevzdávali alespoň nějaké daně. Až zavřou své malé živnosti, bude je muset živit prostřednictvím “pracáků” stát a oni budou vydělávat bokem, hezky pěkně bez registračních pokladen a načerno. To už umíme, to už to bylo. (Pan Babiš si to nemůže pamatovat, on v té době studoval ve Švýcarsku a pak makal v Maroku.)
A panu Babišovi to samozřejmě může být jedno. I kdyby mu tahle země , čistě hypoteticky, už přestala vynášet, vždycky může své podniky prodat, udělat na nás na všechny dlouhý nos (jak jsme byli naivní a hloupí) a odstěhovat se do libovolné země na světě. Tenhle stát, tenhle národ – a mám na mysli Českou republiku a její národy – jsou mu naprosto ukradené. Má nás všechny jen za nezbytnou náplň jeho podnikatelských hraček. Je to tak těžké nahlednout a pochopit? Asi ano, protože…:
Nejnověji se dozvídáme, že poslanci z ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny chtějí, aby nově bylo možné stíhat firmy za tzv. “pomluvu”. Jde v principu o zdánlivě úctyhodný záměr, který by měl v budoucnosti bránit padoušským právnickým subjektům (firmám) útočit na konkurenci smyšlenými insolvenčními návrhy (čili pomluvami). Jenže, jak víme, ďábel se skrývá v detailu. Jak by se jednou takový zákon přijal, byť v dobré míře a v nejlepším záměru, nic by nebránilo tomu jej aplikovat i na – řečeno opisem – firmy pracující v oblasti výroby, výměny a přenášení informací, tedy na média. A to by – jinými slovy řečeno – znamenalo zavedení takových restriktivních možností, které se jemněji nazývají “cenzura”, hruběji “náhubky pro nepohodlné novináře a jejich média”. Komu by takový zákon sloužil je, bohužel, opět očividné.
I v té první možné verzi, že by totiž sloužil proti padouškých firmám pomlouvajícím účelově konkurenci, by se totiž vztahovalo jen na menší subjekty. Takže nikoli na gigantické holdingy typu Babišova Agrofertu. Kdyby to nezavánělo tragédií, byla by to švanda k popukání.
Takže teď, doufám, už začíná být pochopitelný i ten tvrdý titulek. Oba zákony, ten přijatý i ten připravovaný, povedou k podstatné degradaci toho, čemu bychom rádi říkali “právní stát” a “volné podnikatelské prostředí”. Vzhledem k tomu, že podněty k oněm zákonům přicházejí z prostředí migrantů, je možné to chápat jako útok na blaho národů, žijících na území České republiky. A to jsem se vůbec nedostal k tomu, že všechna tato destrukce, jak ta probíhající, tak ta připravovaná, jen a jen nahrává putinovským snahám o destabilizaci evropského prostoru. O tom třeba příště…Domluvil jsem.
