Už to sice (doufejme) brzy skončí, ale člověku to na nervy leze neustále. Projev hlavy státu, abych byl přesný…V den výročí ilegálního vzniku již jistou dobu neexistujícího státu, jehož umělé založení, složení a provoz si vyžádaly značné ztráty na životech, na majetku i na prestiži, promluvila hlava zbylého pohrobka.
Pan Klaus opět „nezklamal“ a zahovořil tradičně z cesty. Modelovou postavu (spíše postavičku), kterou 28. října 2012 večer předvedl, důvěrně znáte od dětství – z pískoviště. Človíček našeho ražení si tam spokojeně žil svým životem a svou fantazií, pěkně plácal bábovičky (stavěl hrad i s podhradím, atd.) a tu najednou dorazil o rok starší „Pepek Vyskoč“. Majetnicky se rozhlédl, s přehledem rozkopal, co ostatní před ním vytvořili a poučeně prohlásil: „No, nic moc tu nemáte…“ Podobně pan Klaus. Pěkně se po nás rozhlédl a sdělil nám opět takové ty pravdy, z nichž by se jeden zvencnul. Třeba, že zanedlouho oslavíme sto let od vzniku našeho státu. Já nevím, jak kdo, ale já oslavím sto let od vzniku našeho státu (jestli ještě nějaký bude, což je mi buřt, protože já tady tedy rozhodně nebudu) v roce 2093! A pak ty Jeho pravdy! Jako například, že „náš stát slábne a současně bobtná.“ No, tě pic! Na to se dá říct zhruba to, že když padá z nebe voda, říkáme tomu „prší“. A ty jeho stížnosti, co všechno nefunguje. Nejdřív se nějakých 22 let snaží udělat tady z toho kůlničku bez dříví jen proto, aby se v tom zmatku vyznalo pár jeho kamarádů a stát dokonal „vyždímali“, načež si na to stěžuje! Navrch přidá stížnost na Evropskou unii, a to jenom proto, že mu (a jeho řiťolezcům) do toho strká nos (ta Unie) a nabádá (ta Unie), aby se tu tolik nerozkrádalo a řídilo se to tu nějakými osvědčenými pravidly. A aby toho nebylo dost, rozdává ještě natroublé a – řečeno slušně – zastaralé ekonomické rady, jako například, aby se v době krize, jíž chtějí okolní státy čelit prorůstovými opatřeními, tady škrtalo a škrtalo a škrtalo. A potom ještě škrtalo a škrtalo a škrtalo. A z čeho se bude růst, jaksi zapomene navrhnout. Uznávám, že je to ode mě masochismus, když se jeho projevy vůbec zabývám. Ovšem na druhou stranu, je to ještě pár měsíců prezident, takže mě to zajímat musí, i kdyby jenom z důvodu sledovaní postupu jeho mlžícího se duševního stavu. Po celou dobu svého hřadování na Hradě se snažil vystupovat jako přímý následník „Otce Zakladatele“ – Tomáše G. Masaryka. Žel, ve finále je z něj ten v titulku zmíněný Král Mimoň či spíše Fotr Ničitel…
