Nikdo nemůže umět všechno, vyzkoušet by se prý ale všechno mělo. Napadlo by vás někdy jen tak vzít do ruky paletu a štětec a střihnout si za jeden den olejomalbu?
Nevím, jak moc je osoba malíře Boba Rosse známá normálním lidem, já o něm dlouho nevěděl. Až jednou na jednom z nesčetných německých programů jsem vysledoval jeden z jeho pořadů, v nichž předvádí neuvěřitelnou věc. Za neskutečně krátkou dobu velmi zvláštními technikami pod jeho rukama vznikla krajinomalba. Jistě, není to obraz do galerie, umělečtí kritici by ho snadno roznesli na kopytech, ale zcela jasně na něm poznáte, oč se jedná. A hlavně jde o to, že takhle prý může malovat každý – za tím účelem totiž primárně tahle technika vznikla. Vypadá to hrozně snadno, je to líbivé a zajímavé, takže jsem těch dílů viděl několik. Krajinky, stavby, květiny i zvířata. To už je ale pár let a vzpomínka zůstala zasunuta kdesi vzadu, v zaprášeném šuplíku.
No a najednou se dozvíte, že ač sám malíř je dávno po smrti (podlehl v roce 1995 rakovině), jeho technika je stále živá, i u nás v republice působí certifikovaní lektoři a že jeden z nich bude tady a máte možnost si to vyzkoušet na vlastní kůži… Kdo by odolal?
V neděli brzy dopoledne se tedy schází různorodá parta ve výukové místnosti u dlouhého stolu. Dvě odvážlivkyně se rozhodují pro malbu koně, my ostatní krajináři zíráme na vzorovou zimní krajinu s horami, ledovci a vodní plochou. Jediné, co potřebujeme vlastního, je ušpinitelné oblečení (pro jistotu) a ruce, vše ostatní je nám k dispozici na místě. Před každým se ocitá stojan s plátnem, paleta s několika málo barvami a štětce. Konkrétně tři, které vypadají spíš jak potřeby malíře pokojů, než výtvarné potřeby. A to všechno doplňuje špachtle…
Rozestavíme se a už to lítá. Lektorka má vedle vzoru zatím prázdné plátno a na něm nám kousek po kousku ukazuje, jak na to. Vypadá to opravdu snadno, naše laické praktické provedení je občas trochu horší. Přesto to jde, nevěřícně zírám na původně bílou plochu, z níž se postupně cosi líhne. Výklad, malování, výklad, malování, občasné SOS nebo pauza na oddech a občerstvení. Koukáme jeden po druhém – idea je stejná, ale každý má před sebou něco zcela specifického, vlastního. A nevěříme vlastním očím. Měkká bílá, tvrdá bílá, světle modrá, horská modrá, krapítek zelené a těch pár vyjmenovaných štětců a špachtle opravdu stačí. V pozdním odpoledni máme hotovo. Cca 6 hodin a každý si může odnést domů vlastnoručně namalovaný obraz. Zdá se to neuvěřitelné, ale opravdu to funguje.
Není to úplně nejlevnější, ale ten zážitek stojí za to. Pokud byste někdy měli možnost, neváhejte a zkuste si to taky. Ale raději ne sami a ne s běžnými malířskými potřebami, nejedná se o klasické olejové barvy, jsou této technice přizpůsobeny. Já mám zatím nezávazně slíbeno repete, a lektorka se odvážně nabídla, že třeba připraví návrh podle místních fotografií…
