V sobotu 16. ledna 2016 otevřela slavnostní vernisáž v Městském muzeu Mimoň dlouho připravovanou výstavu, připomínající smutný osud zdejší zmizelé památky, v roce 1985 nesmyslně zbořeného zámku.
Místní muzeum se mi líbí od chvíle, kdy jsem ho objevil, a občas sem zajedu. V roce 2015 jsem tu objevil výpravnou knihu „Zámek v Mimoni… Zbytečně zbořená památka„, takže když na mne na FB vyběhla pozvánka, že nová výstava v muzeu bude věnována právě tomu, co se ze zámku podařilo kde vyšťourat, vyrazil jsem do sousedního kraje znovu.
Dorazil jsem s předstihem, pro jistotu. Mé obavy, co budu dělat těch pár minut do začátku, byly liché – málem už nebylo kde zaparkovat, dveře Muzea dokořán a návštěvníci proudili sem tam. Zařadil jsem se do davu a v patře začal obhlížet exponáty – především obrazy a grafiky, nábytek, schůdky ke knihovně, knihy, plastiky… Něco málo je k vidění a čtení třeba v této knížečce ->. Než jsem dodělal prohlídkové kolečko, nebylo už v mísnosti k hnutí. Sakra, na tohle nejsem na vernisážích zvyklý, podobný šok jsem zažil naposledy v Novém Boru, byť tam se dalo alespoň sem tam projít. Opatrně jsem se pokoušel dopočítat, nemám ten správný novinářský odhad, většinou jsem končil tak někde kolem osmdesátky. Muzeum po akci na svém FB zveřejnilo, že dorazilo cca 120 návštěvníků… Asi tu mají ke své minulosti tak nějak vztah.
Samozřejmě, milým a vítaným zpestřením byla přítomnost hostů – pokud jsem pochytil, výstava se připravovala takřka čtyři roky, svozový materiál se po 2. světové válce ocitl v nejnepravděpodobnějších depozitářích (Ratibořice, Hořovice, Doksany) a za vlastně nenápadnou výstavou stojí opravdu mravenčí práce. Mluvil Mgr. Vladimír Tregl z NPÚ Sychrov, obecně právě o historii svozových sbírek, jejich využití a této konkrétní výstavě, zanícená pracovnice ústředního pracoviště NPÚ Praha PhDr. Květa Křížová, která dokázala o každém obrázku vyprávět neuvěřitelné podrobnosti a historky, a specialista na knihovny, jehož jméno bohužel nebylo na pozvánce a já si ho na místě nepoznamenal. Na jeho příspěvku mě zaujalo, že prý jsme evropský unikát. Protože i přes naše chování k historii a památkám v poválečné době se většina knihovních fondů, pokud dokázaly přežít, totiž dochovala jako nerozdrobený celek. Po proslovech hudební vystoupení (fagot a kytara) a prohlídka nejen tohoto patra, ale i půdního prostoru, kde výstava pokračuje. Já se chvíli držel v blízkosti doktorky Křížové, protože ta i nahoře chrlila informace k jednotlivým artefaktům.
No a příjemná tečka na závěr – v přízemí u stále expozice raut v provedení Střední odborné školy a Středního odborného učiliště z Česká Lípy. Řízečky, sladkosti, jednohubky, saláty, ovoce – no prostě tak, jak to mámi rádi…
