Už se ta šuškanda nedala ignorovat. Povídalo se povídalo, že v České Kamenici je dobrá restaurace. Ohó, to se lehko řekne, ale víme, jak to chodí. Ono vůbec tohle téma je ve městě citlivá věc. Takových už tu bylo. A navíc, je asijská, nebo japonská, no maj tam to suší… nebo jak se to…
Řeči se vedou, ale člověk se nic moc nedozví. Takže je potřeba přesvědčit se osobně. Konkrétně jde o podnik Sushi Bar a Restaurace An Phú na českokamenickém náměstí. Je to vedle hotelu Slavie, tam, kde to před tím zkoušeli z pizzerií a jinými podniky. Opravdoví pamětníci si ten prostor pamatují jako hospodu Formanka, která bývala už od dopoledne plná chlapů v monterkách … to už je dávno.
Zkusil jsem obědovou dobu ve všední den. Bylo poloprázdno, ale zároveň bylo vidět, že lidé už ten podnik nacházejí. Na osmistranném skládacím jídelním lístku toho bylo na výběr hodně. Nejen tradiční asijské věci (nudle a směsi), ale i slušná evropská nabídka a samozřejmě výběr sushi, které jsem neochutnal a tak nemohu soudit.
Já jsem dal přednost mému oblíbenému kari, konkrétně hovězí směs na kari a americké brambory. Pivko plznička, to se rozumí. Tak mi to přinesli, vonělo to, že sliny sbíhaly. Tak první sousto .. a … přátelé… to kari… to nebylo takové to kari, co si koupíte v pytlíku u koření … to byl úplně jiný rozměr. Kdyby člověk měl popisovat, co chutí se v tom dalo objevit, … tak by se ani nenajedl. No dobrota veliká. Porce taky nebyla zrovna malá, takže protože to nešlo nedojíst, odešel jsem odtamtud jako pumpa.
Rozhodně tímto mohu za sebe potvrdit, že v České Kamenici je podnik, který stojí za to navštívit. Já to určitě zopakuju. A cena? Oběd i s pivkem (Plzeň 12) se vešel do sto padesáti korun. Já se pak málem nevešel do dveří.
