Když chcete mít na tričku jinej obrázek, než kterej se dá koupit, a nestačí vám to triko jedno, ale chcete jich hned celou sérii, můžete si udělat papírovou šablonu a koupit sprej a prostě si to tak nějak vyrobit sami. A nebo můžete použít sítotisk. Ale jek se to dělá? V Rumburku je sice škola polygrafická, ale zrovna tahle technologie se tu neučí a tak, když vyzvídáte po hospodách, dozvíte se maximálně, že sítotisk vznikl v Japonsku a na první síta se používaly vlasy gejš!!!, což tak trochu pravda je a tak trochu není, ale rozhodně to v člověku vzbudí další zvědavost.
Na to, jak vyrobit síto, jak ho připravit a jak pak tisknout, je možné najít řadu návodů na youtube (viz. konec článku), je ale také možné dopátrat se, že v Čechách existuje asociace sítotiskových tiskařů, která pořádá každoročně workšop a vydat se tam.
Když se tam vydáte, zjistíte, že protlačováním barvy tkaninou jdou vytisknout i obrázky mnohem komplikovanější, než by vás mohlo napadnout (a že když se na grafice sami podílíte, nakreslíte si ji sami a pak ještě přiložíte ruku k dílu, nemluví se o sítotisku, ale o serigrafii!).
Zjistíte ale také, že moc česky psané literatury na tohle téma neexistuje, vlastně, že neexistuje skoro vůbec žádná, což se snaží napravit jeden z lektorů kurzu a grafik Luděk Kučera.
Píše, mimo jiné, že techniky ‚průtisku‘ bylo užito už v paleolitu, šablony se pak používaly v Číně i Japonsku (od pátého století). Dozvíme se tu i, jak to bylo s těmi vlasy:
Šablony typu „itorie“ se začínají objevovat v první polovině 17. století. Pokud se do papíru začínají vyřezávat i drobné tvary, dochází k tak značnému zeslabení, že taková
šablona už není pro praktické použití vhodná a je potřeba ji zpevnit. Šablona se vyřezává do dvou listů papíru, které jsou slepeny až na hranici pevnosti (tsuri). Potom se listy
papíru od sebe oddělí a nalepí se na síť napnutou na dřevěném rámu. Po zaschnutí lepidla se šablona z rámu vyřízne. K výrobě zpevňující sítě se používá lidských vlasů
nebo hedvábí a síť je napnuta rovnoběžně s jednou stranou rámu nebo diagonálně.
Ten, kdo poprvé vyrobil šablonu „itorie“, vyrobil první sítotiskovou šablonu tak, jak ji v principu známe dnes.
Zajímavé je, že některé patenty, které se sítotisku týkají, byly zaregistrovány ve spojených státech, protože v Japonsku se prosě nepatentovalo.
Do Evropy sítotisk doputoval ve třicátých letech, v Čechách prvně u firmy Baťa. Jeho další rozvoj souvisel hlavně s vývojem nových kvalitních a rychleschnoucích barev, ve východním bloku se o něm ale mlčelo stejně, jako o všech dalších možnostech tisknout cokoli ve větším množství.
Po sametové revoluci se i sítotisk do zemí dříve socialistických dostavil. Téměř v zápětí ale přišla další, tentokrát digitální revoluce a s ní i nové tiskařské stroje, které některé dosavadní výhody sítotisku eliminovaly.
Těžko říci, jestli se sítotisk uchová jako průmyslové odvětví a nebo zůstane napříště technikou umělců. A pankáčů.
Výstava prací frekventantů loňského sítotiskového workšopu v Dašicích otevíráme ve spolupráci s Schrödingerovým institutem ve čtvrtek 14/1/2016 v tančírně BalaHala ve čtyři hodiny odpoledne.
Tady jedno video, které dává vyčerpávající odpovědi na všechny otázky)
