Hlásím příchod! Omlouvám se panu Řediteli a také tisícům věrných čtenářů, kteří po minulé dva pondělky marně čekali na má písma. Mohl bych se pokusit o nějakou výmluvu, ale neudělám to. Pán Bůh také v neděli odpočíval a já nejsem Pán Bůh, takže jsem občas unavenější a často línější než On, takže moje „pauza“ trvá holt i dva týdny. První z těch pondělků, ten předvánoční, jsem se normálně fláknul a pak už v tom předvánočním shonu nenašel klidnou chvilku na zprávu pro Vás.
To druhé pondělí, mezi svátky, jsem najednou zjistil, že mi zbývá pár hodin na dokončení „Přehledu roku“ pro Český rozhlas, což je pořad dlouhý a tradiční, píši to snad dvacet let. Jo, takže jsem seděl nad tím a vyšťavil se, takže zase nic. No – vidíte sami, jak mi ty výmluvy nejdou. Každopádně, kdyby se Vám chtělo se přesvědčit, tak tady a tady.
Za ty dva týdny se, koukám, svět mnoho nezlepšil. Pro obveselení miliónů se sice podařilo uplacírovat do kin novou epizodu Star Wars, ale popravdě, více jsem si užil nový film Quentina Tarantina „Hateful Eight“ (v českých kinech pod tradičně nepřesným názvem „Hrozných osm“) a vskutku nečekanou drsárnu s Leonardem di Caprio: „Revenant“ („Zmrtvýchvstání“). Ani se mě neptejte, kde je to k vidění, mladší čtenáři to vědí a ti to řeknou, nebo promítnou na požádání, rodičům…
A teď do práce. Svátky jsou vhodnou příležitostí pro usebrání a dočtení těch knížek, které se člověku nahromadí v koutě, ani si nevšimne. Kromě všech jiných mě o letošních Vánocích a následujících volnech zaujaly „Poznámky na krabičkách od sirek“ Umberta Eca. „Um Gottes Willen!“, vzkřikli by naši předci. Ten italský chlapík to tedy opravdu dovede. Ne, to je slabý výraz. Vím, pan Eco, před kterým již desítky let jen smekám (kromě tedy „Nulté číslo“, což je nuda, prý však úmyslně…), vůbec není chlapík, ale seriózní mudrc v letech a tak není se co divit, že se mu daří nádherně a stručně a přesně formulovat i nejsložitější úvahy. Co jsem ale zatím neřekl je, že ty jeho „Poznámky“ pocházejí z konce minulého století (cca 1990-2000) a zabývá se v nich řadou tehdy palčivých problémů. Jak jsem ovšem překvapeně zjistil, skoro všechna ta témata, kterým se Eco před patnácti lety s vtipem, erudicí a vášní věnoval, jsou naprosto stejně palčivá i dnes. Včetně toho, zda se dá na tomto světě, respektive na této Zeměkouli vůbec někam „emigrovat“, někde se skrýt? Zda jsou „migranti“ hrozbou nebo zda to tak náhodou nebylo po celé dějiny lidstva, že se prostě masy lidí z různých důvodů stěhovaly napříč kontinenty. Zda může být „válka“ ospravedlnitelná? A tak dále. Co tím chci říct? Inu, že problémy, které se nám dnes, v těchto dnech, v tomto našem přítomném světě, zdají být obrovské, zavalující a (možná) neřešitelné, vůbec nejsou výjimečnými a výsostnými problémy „naší“ společnosti, nebo „našich“ společenstev. Jsou to „trvalky“, byly tu, jsou a budou. Prakticky jedna každá generace tyto problémy opakovaně objeví ve všech těch námětech, které svět nabízí, a musí nanovo zpracovat.
A ještě jeden výlet do knih. Nevím, jak se to stalo, ale při probírání hromad materiálu pro ty závěrečné řádky „Přehledu roku“ jsem narazil na slovní spojení „sebenaplňující předpověď“. Někdy se také říká „sebenaplňující proroctví“ a ten fenomén má i svá další, speciální pojmenování pro svět psychologie, která si s tím dokáže vyhrát jako malé děcko s flekatým pejskem… Vždy se však jedná v podstatě o totéž: je to fenomén, kdy očekávání budoucích událostí vede k takovému chování, jehož přičiněním se očekávaná událost (skutečnost) doopravdy stane (nastane). Jestli vám to přijde jako science fiction, pak to tedy rozhodně žádná fikce není. Možná to mnozí zažili, možná máte mnozí proti tomu své vlastní obrany. Navíc, je to například i podstata tzv. „horoskopů“, kdy vám více či méně seriózní astrolog „předpoví|“, co by vás podle konstelace hvězd mohlo čekat – a vy to buď naplníte („potkáte muže/ženu svých snů“) nebo také ne. Když horoskop „nevyjde“ řekne vám astrolog, že při sledování hvězd a předpovídání z nich se jedná o „možnosti“, které se ve hvězdných obrazcích a vzájemných polohách ukrývají. Není to prostě jistota… No, horoskop není asi nejlepší příklad. Mě osobně děsí jiný druh „předpovědí“, jejichž „sebenaplnění“ bych se rozhodně dožít nechtěl. Jde mi o to, aby nízký a plochý lidský intelekt nějak „nezařídil“, že nás opravdu „něco zavalí“. Nebudou to nejspíš nějaké cizácké hordy, ale naše vlastní nebetyčná blbost, která vykope příkopy mezi lidmi, dlouho budované v relativně stabilním prostředí. Děsím se naplnění „předpovědí“ o rozpadu Evropy – což je přesně to, na co taktika boje imperiálního Ruska proti Evropě spoléhá. Děsím se, že Někdo, nejspíš tupé masy, jako vždy, a jako vždy vedené omezenými sebestřednými vládci, nakonec, aniž by tušily, že na tom samy podepsaly, „sebenaplní“ proroctví o další světové válce…
Tak, a to by mohlo pro dnešek stačit. Ať žije rok 2016! May the Force be with us…
