Došel bramborový salát. Ze skromného prádelního škopíčku vyškrabávám poslední kostičky brambor, salámu, vajíčka a … co je sakra tohle? … nějaká zelenina … celer asi … ať. Nic nenechám. Je konec bramborového salátu. Neklamné znamení, že první etapa největších zimních svátků se chýlí ke konci.
Mezi jednotlivými díly bramborového salátu došlo i na jiné věci. Hodné babičky se nás pokusily zabít dalšími dobrotami, španělskými ptáky, roládami, řízečky ze všech možných živočichů … to vše průběžně zasypáváno cukrovím a sladkostmi, po kterých se lepí huba a je prostě nemožné se nenapít, nejlépe něčeho více či méně procentního. Tiše doufám, že naši lékaři se ve svém domácím soukromí chovali stejně zběsile jako jejich pacienti, a tak si později v poradnách nebudeme muset nic vyčítat.
Po prvním salátu se rozbalovaly dárky. Hlavně ty tvrdé, pravidelné, pevné, ty způsobné krychličky, které často voní, ty kvádříčky, které jdou většinou strčit do elektriky, nebo nedejbože snad v nich ještě jde listovat, nebo velké bedny s neuvěřitelně rozmanitým harampádím, které skončí dílem v reklamacích a dílem v komoře „ na později“. A vedle toho se trochu krčí ty měkké dárky, obvykle na darovaném už dávno vyzkoušené. Zvláště u těch „na zimu“ letos zazněl nejeden povzdech, při myšlence na venkovní kvetoucí prosincové stromy a keře. Snowboardy byly leckde provázeny smíchem.
A pak přicházejí saláty mimo pořadí. Saláty neučesané, teplákové, individuální … saláty u bedny. Jednotný festival pseudostředověkých příběhů (bez koňů to obvykle nejde!) ještě úplně nekončí, Ale už teď je jasné, že všechny princezny už byly zachráněny a odevzdány charakterově bezvadným princům. Pokud následují další díly téhož příběhu, jsou tyto zalidněny přívalem malých princů a princezen, aniž by bylo nebohým dětem vysvětleno, jak se to vlastně mohlo stát a co ten charakterově bezvadný princ s tou princeznou vyváděli v tom utajeném mezidobí. To břemeno poznání zůstává na slovutném školství (možná silvestrovská noc napoví…).
Bramborový salát došel. Narozky kohosi šly asi zase trochu stranou. Ale přece jen se něco změnilo. V těch dnech, kdy se slunci podaří opravdu vyjít, je vidět, že už je zase s námi každý den o něco déle. Sláva na výsostech!
