Ve čtvrtek 17. prosince 2015 byl ve varnsdorfském pivovaru ke slyšení poslední letošní jazzový koncert, předvánočně zahrát a zazpívat dorazil Melanie Scholtz Quartet.
Protože se mi podařilo najít na jednom kulturním webu obsáhlý text, dovolím si ho ocitovat:
V rámci celoevropského vánočního turné zavítá do České republiky zpěvačka Melanie Scholtz z Jihoafrické republiky, kterou vedle slovenského pianisty Tomáše Jochmanna doprovodí dva čeští muzikanti – basista Lukáš Kytnar a bubeník Václav Pálka. Čtveřice hudebníků si zvolila příhodné jméno Melanie Scholtz Quartet.
Frontmanka kvartetu pochází z hudební rodiny, od pěti let se učila na piano, od 16 let soukromě studovala zpěv. V roce 1997 zahájila svá školní studia zpěvu (College of Music na Univerzitě Kapského Města), jež absolvovala v roce 2000 v oboru „operní a jazzová pěvkyně“. Roku 2002 Melanie vyhrála cenu „Best Jazz Vocalist“ v kategorii tradičního jazzu. Její hlas nezvítězil jen v mnoha jihoafrických jazzových soutěžích a festivalech, ale stal se i hlasem oficiálním: např. v roce 2003 zpívala na „Prezidentském golfovém turnaji“, který pořádal bývalý prezident JAR Nelson Mandela. V letech 2004-2005 byla lektorkou jazzového zpěvu na domovské univerzitě (University of Cape Town) a aktivně podporovala dílny a workshopy mladých či začínajících jazzmanů.
V roce 2006 realizovala své debutové album s názvem „Zillion Miles“ zahrnující písně s vlasním textem i hudbou. O tři léta později nahrála své druhé CD s norským trumpetistou a producentem Olem Jornem Myklebustem. Během své kariéry zpívala ve Španělsku, Portugalsku, Nizozemí, Maroku, Norsku, Švédsku a Rakousku, spolupracovala s mnoha hudebníky různých občanství i národností. Kromě spolupráce s celou jihoafrickou jazzovou špičkou je třeba jmenovat a capella zpěváka Boba McFerrina, norskou kapelu Inkala, belgického pianistu Jacka van Polla a dvě jazzové veličiny, kterými jsou dodnes Al Jarreau a Joe McBride.
Mají tyhle koncerty jedinou vadu, že jsou u Kocoura. I když je to tu na jednu stranu milé a příjemné, je to pořád hospoda, do které někteří přišli úplně kvůli něčemu jinému, než je muzika. A jeden jediný stůl rychle dokáže znechutit poslech a náladu těm deseti obsazeným stolům svým hýkáním, chechotáním a pořváváním. Přitom to tentokrát mohl být opravdu bezchybný zážitek, úžadný zpěvaččin hlas, hladící doprovod a jako třešnička na dortu jedna píseň v mlaskavě cvakajícím africkém podání…
https://youtu.be/tWGWrl0ljeo
A protože jsme se u stolu sešli s Dušanem, tady je odkaz na jeho fotky ->
