Advent je potvora, která má dvě tváře, stejně jako má dvě masky divadlo, nebo jako sám svět má peklo a ráj. Jednou tváří tě láká, hladí a vyzývá a tou druhou ti potom dá poznat, zač je toho loket.
Adventní laskavá tvář je pomalá. Pomalu mluví moderátoři o věcech vážných a sladkobolných, pomalá je vážná hudba charitativních akcí, kterou lidé poslouchají snad jen právě v tuto chvíli, jako by byli uhranutí, ale jenom málo z ní si odnesou domů. Poté, snad jako odpustek za svou celoroční ignoraci, odešlou někomu darovací esemesku a večer už ani nevědí, komu to vlastně bylo. Snad si to ani nemohou pamatovat, protože tu na ně pořád útočí ta druhá tvář adventu.
Adventní čas se rád tváří jako měkká vlna vlažného medu, který sladí, vláhne a zpomaluje a přitom je to spíš horké lesklé stříbro, které se nám propaluje do peněženek, karet a účtů, a zanechává za sebou blyštivou pomíjející stopu, která během konce roku zhasne, a my všichni pak čekáme na ten vzdálený desátý leden, kdy už budeme konečně brát.
Třešničkou na dortu odvrácené tváře adventu jsou pak vánoční trhy. Trhy, o kterých se rok co rok přesvědčujeme, že to je to to místo pro sehnání zajímavých dárků, neobvyklých úžasností a ze kterých si nakonec obvykle přineseme jen to jmelí, toho parazita, kterého si věšíme pověrčivě na lustr.
Advent mě nejdříve zavál do Prahy, do Vinohrad, na Mírák. Pršelo, jak už je ostatně obvyklé. Kapky mi padaly do horkého punče a stánky okolo se nabízely. Čeština, němčina, ruština, slovenština… Cetky tretky všeho druhu, ručně pletené čepice, pochutiny, čokolády ve tvaru starých kleští a otvíráků a to jmelí… Každý rok si člověk vynadá, proč sem sakra leze, a každý rok to udělá znova.
Pro srovnání a snad i zlepšení dojmu jsem záhy vyrazil do německého Budyšína, na tamní vyhlášené trhy. Nepršelo, takže punč nebyl tak ředěný a stánky okolo se nabízely. Čeština, němčina, ruština, slovenština… Cetky tretky všeho druhu, ručně pletené čepice, pochutiny, čokolády …. jakože cože? …. i ty čokolády ve tvaru starých kleští tu byly stejné? Fakt byly! Jen toho vína a punče bylo více.
Poodešel jsem zklamaný stranou od trhů, potěšit se v hezkém dni vyhlídkou z budyšínských hradeb. Nedaleko bylo dětské hřiště s prolézačkami a klouzačkou ve tvaru roury. U jejího ústí stál hlouček lidí s připravenými foťáky. Místo dítěte z roury ovšem vypadl opilý chlap a jadrnou češtinou pravil: „Ty vole, za ty prachy to bylo krátký!“ Inu advent, p*čo!
