Českolipská kapela VyJakoMy hraje už deset let, k nám na sever zajíždí občas, k vidění bývala zejména na Fabrice v Doubici. Zatím vydala dvě desky, v pátek 4/12/2015 pokřtí v českolipském klubu Progres třetí, která se jmenuje Oni.
Recenzní nahrávku jsem dostal už na divadelním podzimu a poslouchal jsem ji na nočních cestách do Lípy a zpět a čím větší tma byla a čím větší únava, tím byla deska naléhavější. Překvapilo mě to, protože jsem si ji JeJakoNás pamatoval spíš jako takovou veselou partičku, ale tady jde do tuhého.
Nejen, že texty nejsou nijak veselé, ale ke změně došlo i u soundu kapely. Je to teď takové víc noise; vlastně by bylo možné nějaký takovýhle posun vytušit z toho, že kapela patří do stáje vydavatelství červenýkůň.cz, kde najdete třeba Kitchen a Tomáše Neuwertha, který desku Oni produkoval a míchal.
Tahle deska ale není jenom deska, je to i kniha. Je to kniha, která deset písní, které na ni najdete, nasvěcuje z poněkud jiného úhlu, dává jim jiné, možná přesnější významy. Pro mě rozhodně písně usadila do přesnějších kulis, třeba českolipského nádraží.
Kdybych tenhle princip dále vysvětloval, myslím, že bych případné posluchače připravil o docela zajímavé dobrodružství, které tohle spojení nabízí.
Rozhodně bych se výhledově rád zeptal autora textů Dana Švarce a autora knížky Františka Řezníčka, jak moc na obou částech spolupracovali, jak moc se (ne)hádali a jak moc jsou s celkem spokojeni.
Nemůžu zapomenout na autora grafické části díla, které má na kontě známý českolipský výtvarník Atila Vörös, který si potom s Lucií Crisou Bernátovou zahrál v prvním klipu, který byl k Nim natočen.
Abych nezdržoval, vrátím se k úplně prvnímu hodnocení, které jsem si zformuloval na těch nočních cestách:
Deprese třicátníků jsou opravdu strašné. Díky bohu, že už jsem starej!
Oni (MyJakoVy) to ale vědí. A dávají si naději:
Poslední z tvých šancí začíná
tak se pevně chyť
soustřeď se, prosím klid!
