Listopad se řítí do prosince, a tak stojíme na startovní čáře doby, kdy se část populace oddá svátečnímu běsnění. To hnutí mysli se bude ve zrychlujícím tanci neustále proměňovat z amoku úklidového na záchvaty nákupní, jídelní, pořizovací, besídkové, a na to vše se bude shůry sypat chumelenice seznamových papírků, SMS, MMS, M´n´Ms (nejsou to bonbóny?) a popsaných lepíků, co všechno je třeba ještě udělat. A k tomu, běžíce, budou lidé mumlat mantry o klidu a pohodě.
Pro to, aby snad nevypadli z rytmu, budou je masírovat noviny a časopisy nejen reklamami – kup si to, to musíš mít – ale především návody všeho druhu: od toho jak připravit skvělé pochutiny přes umění jak prožít svátky se všemi zaručenými tradicemi až po zručné návody, jak třeba přibít Santu do nové německé fasády a nezničit ji. Pulty trafik zčervenají a zezlátnou obálkami časopisů, které budou vkusnými hvězdičkami, vločkami a kouličkami doslova křičet, jak jsou těhotné sváteční inspirací.
Také jsem se toho účastnil. Také jsem přiléval olej do tohoto ohně… hoř! .. jen hoř! Také jsem kdysi sedával v podobné redakci. A právě touhle dobou se vždy otevřely dveře kanceláře, vstoupil šéfredaktor, nebo třeba kolega a zeptal se:
„Co máš pro vánoční číslo?“
A já hbitě povytáhl spodní šuplík, zalovil v něm rukou a vylosoval libovolnou disketu a pravím:
„Mám tu celou stránku skvělých receptů na cukroví.“
„Hmm, a nedával´s tohle loni?“
„To je možný. No a?“
„To je blbý, ne?“
„Proč? Prej jsou docela dobrý.“
„Lidi poznaj, že je to to samý.“
„Prosím tě. … No tak je zpřeházím.“
„Ne. Co tam máš jinýho?“
„Počkej … nějaký zvyky a tradice. To je snad ještě po Karlovi.“
„No vidíš, to tam dej!“
„A proč nechceš to cukroví?“
„Protože dávám to svoje z předloňska.“
Byla to zajímavá doba i zkušenost, ale nestýská se mi. Časem se mi dostalo i toho privilegia, psát prosincové úvodníky v obecních novinách. To bylo složitější, protože tam se nic oprášit nedalo, a navíc bylo třeba ctít to sváteční téma za každou cenu. Teď nemusím …. a snad právě proto se mi chce. S čistou hlavou, tak jak to vidím. Takže za týden zase tady. O čem? No přece – čerta starého!
