Před rokem, v listopadu 2014 se dostalo Miloši Zemanovi do té doby největšího veřejného ponížení. Došlo k tomu na setkání s občany při příležitosti oslav 25., potažmo 75. výročí událostí let 1939 a 1989. Prezident Zeman si loni pozval na pražský Albertov prezidenty sousedních zemí a chystal se na velkou slávu při níž byla odhalena pamětí deska studenstkých obětí. Ovšem, velká sláva pro pana Zemana se jaksi nekonala. Všichni ostatní prezidenti pronesli výtečné projevy, byli nadšeně přijati přítomnou veřejností a – český prezident byl vypískán, vyhučen a oházen vajíčky. Myslím, že se ta událost s přehledem dala označit pojmem “trapas”. Nebo dokonce “mezinárodní trapas”.
Miloš Zeman, říkají znalci, je zatvrzelý a mstivý člověk. Podle toho se letos zařídil. Jeho “stoupenci” to navlékli tak, že si na celý den 17. listopadu zablokovali prostor Albertova, aby zde mohlo proběhnout setkání xenofobních vlastenců, pod záminkou “boje” proti šíření islámu v Evropě. Tatáž skupina se navíc navlékla do národních dresů “příznivců” pana prezidenta, kterému na tomto shromáždění vyjadřovali tuny vděku, nikoli nepodobné masově hysterickým oslavám severokorejských diktátorů. Smutno-vtipnou podrobností chystání těchto “oslav 17. listopadu” bylo, že nejprve se mělo jednat, jak průběžně zmateně sděloval mluvčí prezidenta Ovčáček, o setkání anti-islamistů, na kterém se měl objevit a je pozdravit prezident republiky. O pár dní později se už z protiislaámské demonstrace stalo, podle vyjádření právě pana Ovčáčka, shromáždění organizované prezidentskou kanceláří, kde se sejdou příznivci pana prezidenta a učiní mu radost. A nějakou shodou okolností to shromáždění, kromě tedy asi prezidentské kanceláře, pořádala též prokremelská aktivistka, kterou tu její ruští rodiče nějak zapomněli, když se museli vrátit do Ruska a na organizaci se též podílelo protimuslimské hnutí docenta Konvičky “Islám v Evropě nechceme”.
Manévry prezidenta a jeho příznivců měly několikerý neblahý dopad na letošní průběh oslav či připomínek událostí 17.listopadů 1939 a 1989. Jednak, kvůli policejní blokádě prostoru Albertova, bylo studentům, představitelům vysokých škol a vysokoškolských organizací zabráněno dojít na Albertov k pamětní desce listopadových událostí let 39 a 89. Za další, na oslavných vystoupeních jak hlavy státu, tak i jeho opěvovatelů nezaznělo ani jednou slov “student”. Celá akce byla vskutku vším jiným, než důstojnou připomínkou obsahu státního svátku, který nese název “Den boje za svobodu a demokracii”. Česky řečeno: svoboda a demokracie dostaly letos na Albertově řádně zakouřit, neboť to předem připravené a pečlivě zrežírované trdlování prezidentských adorantů připomínalo – bohužel – a to včetně předtištěných a účastníkům rozdávaných a Zemana oslavujících letáků, organizované nadšení totalitních parád při příležitostech komunisty vymyšlených “jejich” pseudonáboženských svátků. Ano, ty jejich 1. máje, a 9. květny, a 7.listopady nebyly nic jiného, než masové celebrování zbožštěných komunistických ikon…
Skutečnost, že si prezident a jeho adoranti okupovali prostory Albertova a čas oslav 17.listoapdu pro sebe, přiměla představitele studentských organizací uspořádat “Skutečnou oslavu 17. listopadu”, a to opět na “jejich” Albertově (co ten kousek Prahy pro studenty a jejich účast na boji za svobodu a demokracii znamená je snad všeobecně známo…), avšak tentokrát 22.listopadu. Tak se přihodilo, že v neděli se na tom místě sešly tisíce lidí, kteří si kultivovanou a – jak to jinak říct? – chytrou slavností připomněli jednak onen “pokažený” 17. listopad, ale hlavně předvedli prezidentovi, jeho klace a zbytku společnosti, že si nepřejí, aby pojmy jako demokracie či svoboda byly libovolně zeužívány k šíření nenávisti proti některých částem svobodné společnosti, nebo paušálně proti cizincům a proti jednomu nábožentsví. “Vzděláním proti strachu” byl jeden z plakátů, který dobře vystihoval kudy vede příkop vykopávaný prezidentem Zemanem, mezi jeho “dolními deseti miliony”, kterých bude ve skutečnosti maximálně pár desítek tisíc a zbytkem společnosti, tedy skutečně těmi deseti miliony lidí…
Když přestávají platit některé staré pravdy jako například, že hlava státu je skutečně hlavou, nikoli vzhledem k jeho vyjadřování – ehm – pozadím státu, pak si musíme zvyknout i na to, že 17 = 22. Proč ne?
