Je normální, že se člověk baví s lidmi, kteří mu vyhovují a s kterými si rozumí. S podobnými spolupracuje a navazuje kontakty ve světě reálném, ale třeba i na sociálních sítích. Tak co mě to sakra napadlo moji, těžce budovanou, sociální bublinu opustit a jít se podívat ven?!
Bylo to načasované se smrtící přesností na minulou sobotu, kdy hrála v sále za kopcem (Šluknov) osoba (a skupina), která se jmenuje Ortel.
(Ani bych si toho nevšiml, kdyby mě uživatel sítě twitter @radim_ neupozornil, že informaci o tomhle koncertu máme v našem kalendáři a nenaznačil při tom, že podporujeme fašouny; to jsem se musel jít podívat).
Byl to zážitek legrační. Zpěvák s výrazem permanentně nasraného francouzského buldočka zpívá Vítr se zvedá a těm, co zkouší sladce spát, svědomí jim nedá sny spokojený nechat zdát, používá jazyk vzdáleně připomínající češtinu a i když mám problémy s některými formulacemi, významu rozumím. Zpěvák je nespokojený se svým životem, předpokládá, že jeho publikum prožívá stejná traumata a navrhuje jim řešení. Má nacvičené to gesto, rozpřáhne ruce a říká: jsem tu, jsem váš. Uslyšíte slovo boží.
Ostatní rozumějí, já trochu tápu a o moc chytřejší nejsem ani když si to čtu:
Můj uzavřenej svět nutí přemýšlet lidi kolem mě co půjdou jednou vpřed
Tu pomyslnou hráz překročí jen čas jsou slyšet kroky dnů co pojí jeden hlas
Uzavřenej svět není cesta zpět až dav bude z nás protrhneme hráz…
Slova nejsou důležitá, důležitá je nálada. Tahle sociální bublina si rozumí dobře, i když něktěří mají výhrady: tvl, myslel jsem, že kapela budou samý plešouni, ale ‚sou tam i máničky. Ano, basák má dlouhé vlasy a mohli byste si ho klidně splést s nějakým sluníčkářem!
(Je to jenom náhoda?)
Odcházím při písni Ksindl:
Pocit že by prudce vstal
Hlavu někomu rozkopal a neptal se jestli přežil
Jakpak chutná moje jméno těm
Co ho v hubě maj
(Tohle je náhoda, určitě!)).
Ovšem v tu chvíli jsem ještě nevěděl, co všechno v následujícím týdnu uvidím!
Soudruh prezident s vlastenci na jednom podiu! Vlastenci táhnou na vládu. Vlastenci mají požadavky. A tak.
Vlastenec se pozná podle vlajky.
Vrátil jsem se do své sociální bubliny a vlajky nikde! Demoralizován jsem se jenom těžko smiřoval se svým mrzkým a bezvýznamným životem!
Kde se, kurva, všichni ti vlastenci vzali?
Dneska ráno jsem to viděl. Archiv v televizi. A pochody milicionářů. Sjezdy komunistů. Proslovy politruků!
A je to jenom šestadvacet let. Některé sociální bubliny ještě neměly čas splasknout.
