Na jeden den toho bylo trochu moc, i na Prahu. Demonstrace, protidemonstrace, podporujeme prezidenta, nepodporujeme prezidenta, chceme uprchlíky, zabijeme uprchlíky. Dvacáté šesté výročí Sametové revoluce dostalo tento rok na frak. A my byli přitom.
V předvečer sedmnáctého listopadu jsme nejprve navštívili prostor před francouzskou ambasádou. Zde lidé bezprostředně po útocích ve Francii vytvořili obrovskou kupu květin, svíček a vzkazů – #prayforparis. Příchozí tak nějak podvědomě vycítili, že na tomto místě není třeba mluvit, a tak se temná ulička na Malé straně proměnila v klidné a opravdu důstojné pietní místo.
Před francouzskou ambasádou se nashromáždilo mnoho svíček a předmětů s francouzskou trikolorou. Jako vzpomínka na oběti událostí ze 13. listopadu v Paříži.
V úterý jsme naopak zamířili na Národní třídu. Oslavy se zde od dvacátého pátého výročí lišily dost výrazně. Předně nebyla uzavřená celá Národní třída, tudíž se mezi sebe pletli lidé, tramvaje a auta. Na tento organizovaný chaos dohlíželo tak velké množství policistů, že leckde převyšovalo počet obyčejných lidí. A to nepočítám ,,tajné“, kterých se po ulicích producírovalo požehnaně.
Samozřejmě že jsme chtěli svíčkou uctít památku sedmnáctého listopadu, jenže bez mučení přiznávám, že jsme ji u pomníku v průchodu na Národní nezapálili. Prostě mi připadá zvrácené, že bych měl na uctění památky čekat hodinovou frontu.
Pokračovali jsme tedy k Národnímu divadlu, u kterého probíhal hlavní program. Ikdyž hlavní je silné slovo, jelikož nikoho moc nezajímal. Pár kapel, několik stánků a velké plakáty na vyjádření svých dojmů. Většinu příchozích zajímali mnohem více demonstrace než uctívání památky boje za svobodu a naši krásnou demokracii.
Na Václavském náměstí měla svůj meeting proti uprchlíkům DSSS, o pár metrů dál promlouvali činitelé města pražského. Na Národní se sešli trenkaři, kteří volili příštího prezidenta. Hned vedle se provolávalo fuj na český vzdělávací systém. Ve dvě hodiny vyrazil alegorický průvod, v čele se objímal krteček se Zemanem. Prostě maglajs, ale vcelku vtipný a neškodný.
Odpoledne se děly horší věci. Nejdříve Albertov, kde si komparsisté sebrali strojově vyráběné transparenty a vyrazili podpořit Zemana a Konvičku. No a když chtěli studenti položit květiny u pamětní desky, nesměli se ani přiblížit. Oblast byla neprodyšně uzavřena. Komentář netřeba.
Václavské náměstí pak rozdělil kordon těžkooděnců. Dvě velké demonstrace, které prakticky směřovaly proti sobě. Na jednom náměstí. Nepěkná situace, která se bez potyček neobešla.
Centrum – Václavské náměstí. Zde se potvrdilo pořekadlo ,,Tady je provoz jak na Václaváku“. Ano, opravdu tu bylo živo.
Nespokojený průvod vyrazil na hrad, jenže mnohem více lidí se nashromáždilo před Strakovou akademií. Chtěli hlavu Sobotky, chtěli nové volby, chtěli všechno, co někdo vykřikl. A dostali pokyn ,,rozejděte se“. Neuposlechli, dostali pepřák. Pár lidí zatknuto, pár převezeno záchrankou do nemocnice.
Co mi to závěrečné zúčtování před Úřadem vlády připomíná? 17. listopad?
