Než se v neděli 15. listopadu 2015 uzavřel letošní ročník festivalu Vítr z hor nevšedním představením Činoherního klubu, bylo k vidění ještě jedno představení – sólová klauniáda Umbilicus.
Pokud nevíte, co to divné slovo znamená, tak je to z latiny ->.
Představení určitě stálo za to vidět, fyzický výkon tanečníka / mima / herce byl chvílemi víc než obdivuhodný. Chvílemi hýřil opravdu nevšedními nápady a výbornými fórky. Jako celek mi to ale připadalo trochu nesourodé. Po strhujícím začátku, překypujícím originalitou (a vřele přijatém i několika dětmi, s nimiž jsme v hledišti tvořili skupinku mírně přesahující 10 diváků), přišlo zklidnění a zvážnění, možná až přílišné. Ano, ten obraz hledání, samoty, trápení a bláznovství stál sice za to, ale nebýt okamžiku, kdy se spoluúčinkujícími stali hledaní kamarádi – děti z publika, bylo to až příliš depresivní a těm malým (myslím, nechci podceňovat) těžko srozumitelné. Ale určitě nelituji, že jsem tohle mohl vidět.
